Na území Prahy lze v současné době nalézt na 40 klášterů. Ta církevní společenství, kterým se po roce 1989 podařilo navázat na několikrát násilně přerušenou staletou historii, zažívala po sametové revoluci »boom« zájmu mladých lidí. V posledních letech mírně klesá, ale život v různých podobách církevních společenství láká mladé lidi stále.

Patří k nim ty, které pořádají aktivity pro nejširší veřejnost, hrají divadlo nebo nabízejí kroužky a sport pro děti. Ale ani ti nemusejí být lidem neznámí, o jejich existenci se dozvědí třeba prostřednictvím předmětů, které vyrábějí a prodávají.

Karmelitánky vyrábějí předměty

Ke kontemplativním řádům patří bosé karmelitky z Karmelu sv. Josefa na Hradčanech. Více o něm bylo slyšet loni, kdy v tamním kostele byla vystavena rakev s ostatky kardinála a arcibiskupa Miloslava Vlka, který k nim měl velmi blízko. Klášter s kostelem sv. Benedikta na Hradčanech řádové sestry obývají od roku 1989, kdy jim byl vrácen.

Dnes tam v ní žije devět sester. „Naše komunity mají mít podle přání zakladatelky, sv. Terezie od Ježíše, maximálně 21 členek, protože vztahy mezi námi mají být intenzívní, rodinné a přátelské,” sdělila Markéta Vrbová z tamní komunity. „Dívky, které mají zájem o náš způsob života, přicházejí přibližně jedna až dvě za rok,” říká. Karmelitky vedle modliteb a práce vyrábějí keramiku, zdobené svíce, malují a píšou na hedvábí a své výrobky prodávají v galerii při klášteře.

Salesiánský řád dbá o výchovu mladých

Jiným druhem společenství jsou salesiáni, kteří v Česku působí 90 let. Věnují se výchově mládeže a patří k největším řeholním společnostem. Také jejich činnost v tuzemsku přerušily události válečné a poválečné, i když salesiánské aktivity pokračovaly i v letech 1950 až 1990.

Někteří salesiáni mohli působit samostatně na farách, ale museli vystupovat jako diecézní faráři, sdělil ČTK Martin Hobza ze salesiánského centra v Praze Kobylisích. Zde mají lezeckou stěnu, kroužky tance, fotbalu, šermu, juda, hokejbalu, hry na hudební nástroje či keramiky. Zaměření salesiánů je na ty, kteří něčím strádají. „Dříve nebo v jiných částech světa to byla chudoba, u nás dnes je to mládež na okraji společnosti nebo strádající neutěšeným rodinným zázemím,” uvedl.