14°C
Vila jako taková působí lukrativně, a ač je její zahrada obrostlá bohatou zelení, která zahaluje její půvab, nelze si jí z ulice nevšimnout. Podobně jako její patrně nejslavnější obyvatelka, i ona má za sebou pohnutou historii.
Do přízemí tříposchoďové vily se Milada Horáková s rodinou nastěhovala po konci války a společně ji obývali až do osudného roku 1949, kdy ji zatkla StB. Kdybyste ale dům pak hledali podle adresy, nejpsíš byste neuspěli. Aby po její smrti komunisté zabránili zrodu možného pietního místa a demonstracím, pozměnili totiž jeho skutečnou adresu: ta je v Mošnově ulici, dům ale stojí v Zapově.
Od práv k politice. Od nacismu ke komunismu
Milada Horáková vystudovala práva, a byla jednou z mála žen tehdejší československé republiky, které úspěšně vykonávaly praxi. Její zájem o ženskou rovnoprávnost a sociální problematiku rodin ji přivedl až k politice. Během období protektorátu skončila v koncentračním táboře v Terezíně.
Po osvobození se znovu angažovala v politice. KSČ ji v roce 1949 obvinila z velezrady. Miladu Horákovou zatkli v kanceláři v centru Prahy, do vily na Smíchově ale přišli pro jejího manžela. „Traduje se, že když tam přišla StB zatýkat, nebyla ještě tak zorganizovaná. Takže hlídali jen před vchodem. Panu Horákovi se přes terasu podařilo utéci,“ řekla současná majitelka vily Petra Komárková serveru iDnes.
Ve zcela vykonstruovaném procesu pak Miladu Horákovou KSČ odsoudila k popravě. Stala se tak jedinou ženskou obětí justičních vražd, které komunisté v 50. letech prováděli. A zároveň nezpochybnitelným symbolem cti a boje za svobodu a demokracii.
„Paní Horákovou jsem zažila jako malá holčička,“ uvedla pro Blesk.cz jedna z obyvatelek vily. „Více jsem se vídala s její dcerou. Nastěhovali se někdy v roce 1945 a žili tu s rodinou v přízemí asi 4 nebo 5 let. Protože mi tehdy bylo ještě málo, tolik si nevzpomínám.“ Jestli se po ní něco dochovalo, říct s jistotou nemůže, protože bydlí v jiném patře. Domnívá se, že spíše ne.
Vila a její obyvatelé
Na vile, v níž Milada Horáková s manželem žili, by se dobře daly ilustrovat dějiny 20. století. Postavena byla už začátkem 20. století někým z rodiny Winternitzů, kdy se nejspíš využívala na společenské události.
I další obyvatelé v něm zanechali stopu. „Jeden z obyvatel údajně kolaboroval s nacisty a snad odtud odešel jen se dvěma kufry. Naši mi pak jako malé tvrdili, že zde zakopal poklad,“ řekla Komárková pro iDnes. Podle její matky v domě nějaký čas bydleli také příslušníci SS a později i jeden „estébák“, který se ale v domě bál, a tak z něj brzy odešel.
, ted je teprve ta pravá demokracie 
