Jiráskovu mostu ustoupil jezuitský pavilon. Místo Ječné mohl navazovat na Žitnou

Na přelomu 19. a 20. století přestal Palackého most v Praze dostačovat potřebám průmyslově významného Smíchova. Bylo zřejmé, že tato oblast si vynutí vznik dalšího přemostění přes Vltavu.

„Dlouho se v tehdejší Praze vedly spory, zda most má sledovat linii ulice Ječné, nebo Žitné. Přechod řeky v pokračování Žitné a navazující Myslíkovy byl necitlivý k věži Šítkovských mlýnů, tedy dnešnímu ‚Mánesu‘. Tento spor trval 10 let a byl rozhodnut v roce 1928,“ prozradil historické úvahy v Praze vedoucí oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Jan Zemánek.

Sympatizanti varianty přemostění od Myslíkovy ulice svůj postoj odůvodňovali tím, že na tomto místě bylo nutné odlehčit nahromaděnou dopravu. Byli si tak jistí svým řešením, že tu do nábřežních zdí realizovali opěry budoucího mostu, které se však nakonec nikdy nevyužily.

Útočiště jezuitů překáželo

Poté, co došlo k volbě stavby nového mostu v návaznosti na Ječnou a Resslovu ulici, nastal problém na opačném břehu Vltavy. V oblasti dnešních Dienzenhoferových sadů se totiž v minulosti rozprostírala rozsáhlá botanická zahrada. Její součástí byl také Dienzenhoferův pavilon, někdy také označovaný jako jezuitský dispenzář. V minulých dobách měla budova sloužit jako útočiště před morovými epidemiemi.

Právě tato budova vzniku přemostění překážela. „Stavbaři tento problém vyřešili projektem mechanického přesunu pavilonu o zhruba sto metrů proti proudu. Sešlo se několik projektů včetně návrhu ze zahraničí, ale řešení se zablokovalo tam, kde ho nikdo nečekal. Nenašla se totiž pojišťovna, která by tento náročný a rizikový projekt finančně jistila,“ vysvětlil Jan Zemánek. Barokní stavbu proto nakonec zbourali. V době nacistické okupace k této skutečnosti vedl po několik let odkaz, protože Jiráskovu mostu se tehdy říkalo Dienzenhoferův.

Vznikl most s velkorysou šířkou

Před samotným vznikem konstrukce Jiráskova mostu se sešlo celkem 22 architektonických projektů. Nakonec zvítězil návrh tehdejšího přednosty mostního úřadu Františka Mencla, který se spojil s architektem Hofmanem.

„Projekt dostal do vínku problém, jak zakomponovat objekt do místa, kde nebyl prostor na dopravní rozptyl a kde na smíchovské straně byla niveleta (pomyslná čára udávající výškové poměry, pozn. red.) mostu předurčená plavebním kanálem. Zrodil se jedinečný mostní objekt s prostorovým uspořádáním, kde se krajní pole na obou březích nálevkovitě rozevírají do předpolí. Velkorysá šířka mostu 21 metrů dosáhla na výjezdu až 70 metrů,“ prozradil odborník TSK.

Přes veškerou odbornou snahu si v minulosti Jiráskův most vysloužil hanlivou poznámku, že vede odnikud nikam. V prvorepublikové éře předávali konstruktéři most do provozu postupně po třetinách jeho šířky. „Poslední částí se Pražané poprvé prošli dne 27. října 1933 v předvečer oslav výročí samostatnosti,“ dodal Jan Zemánek.

Podívejte se na historické fotografie Jiráskova mostu:

Nedaleko Jiráskova mostu se nachází kostel svatých Cyrila a Metoděje, kde se po atentátu na Reinharda Heydricha schovávali českoslovenští výsadkáři. Tématu se věnovala tato epizoda pořadu Selfie z Prahy: