Velký údiv vyvolává „vetřelec“, kterého najdete v domě U Červené lišky na Staroměstském náměstí. Jde o tunel sloužící jako spojovací chodby. Ten ale absolutně nezapadá ke stovkám let starým domům, které tu stojí.
Podle odborníků jde o typický příklad „divokých 90. let“, kdy v Praze docházelo ke stavebním úpravám, které mají s citem a elegantním řešením jen pramálo společného.
Takovým přístupem je i takzvaný fasádismus, který nekompromisním způsobem prakticky rozebere celou budovu a nechá stát pouze čelní fasádu s okny, a to pro vytvoření jakési iluze a kulisy.
„Jde o metodu, kdy se z domu nechá pouze původní čelní fasáda s okny do ulice a za ní se postaví něco jiného. Dojde k vybourání všech podlah a pater. Čelní fasáda se během rekonstrukce podepře sloupy, aby nespadla, a za ní vzniká vlastně nová stavba. Zvenku to vypadá stejně, prakticky je ale dům zbourán,“ vysvětlil pro Blesk.cz architekt Petr Kučera.
Podle odborníka se proto mnohdy takové stavební úpravy mohou dít uvnitř budov, zatímco zvenku se zdá, že je všechno v pořádku a s domem se vlastně nic neděje.
Jsou to většinou „neviditelné úpravy“, které jsou zvenčí patrné například jenom ze střech okolních budov. Přesto jde o zásah do krajinného rázu a taková necitlivá stavební úprava potom může kazit výhled na pražské panorama.
Fasádu drželi ve vzduchu
Jednou z vůbec prvních budov po revoluci, která prošla takzvanou fasádistickou rekonstrukcí, je Darex ve spodní části Václavského náměstí. Dnes se zde nacházejí kancelářské prostory různých společností.
„Tato rekonstrukce na začátku 90. let byla navíc unikátní tím, že původní čelní fasádu tu nechali jen od 2. po 5. patro. Při pracích vybourali přízemí i první patro, zbytek fasády drželi provizorně ve vzduchu a ještě přidělali spodní část domu. Z původní stavby tedy skutečně zbyla pouze fasáda mezi 2. a 5. patrem. Pod vlivem 90. let navíc domu nasadili jakousi skleněnou čepici, tedy nástavbu podle tehdejších amerických vzorů,“ vypráví Petr Kučera.
Schytala to i bývalá radnice
Podobné necitlivé zásahy do budov lze dohledat i na opačném břehu Vltavy. Fasádismem si prošla také budova bývalé holešovické radnice naproti Veletržnímu paláci v Praze 7. Zdejší úpravy byly o to kontroverznější, že původní fasádu tentokrát stavbaři ponechali skutečně jako kulisu – několik metrů od nově vzniklého domu.
„Představte si ulici s budovami, vejdete dovnitř a zjistíte, že za fasádou je dvoumetrová mezera, díra do nebe, a až za tím vším teprve stojí úplně nová stavba,“ popisuje odborník zdejší situaci.
Ačkoliv je fasádismus typickým postupem pro rekonstrukci budov zejména v 90. letech minulého století, objevuje se do jisté míry také v současnosti. „Nyní se to dělá také, ale už mnohem opatrněji,“ potvrzuje architekt.
Jedním příkladem ze současnosti je budova v Jungmannově ulici, kde fasáda nyní trčí do nebe a za ní vzniká zcela nový dům. „Je to mor. Připomíná to spíš Potěmkinovu vesnici,“ přirovnal Petr Kučera fasádismus k historickým praktikám v Rusku, kdy vznikaly iluze celých vesnic.
Kýčovité obloučky a barvy
Odlišný přístup zvolili při rekonstrukci stavbaři pro práce na hotelu Hoffmeister na Malé Straně v Chotkově ulici. Šlo o klasický dvoupatrový dům z 19. století, který nebyl památkově chráněný.
„Zde bohužel stavbu opět pod vlivem rekonstrukce na konci minulého tisíciletí předělali k nepoznání. Objevily se zde sloupy, cimbuří, odboural se roh, který podepřela socha. Je to úletová stavební úprava, kterou ovlivnila móda obloučků, barev a skleněných ploch. Jednoho dne budova možná bude památkově chráněná a budeme nad ní jásat, protože je to takový specifický kýčovitý styl,“ uzavírá s úsměvem výčet několika zarážejících architektonických úprav z divokého období po pádu komunismu Petr Kučera.
Podívejte se na příklady fasádismu a další stavební úpravy z 90. let:
