9°C
V Líšnici měli třicet žáků, později padesát a nyní už jich mají sedmdesát. Pro školu je to nárůst dětí o sto třicet procent. „Měli jsme ve třídách koberce a koutky na hraní, to teď neexistuje. Všechny prostory jsou zaplněné, učí se v jídelně i ve školní družině. Ze dvou původních tříd jsou nyní čtyři,“ upřesnila pro server Aktuálně.cz ředitelka Základní školy a mateřské školy Líšnice Alena Fialová.
Zatímco v minulých letech dokázaly malé kapacity obcí pokrýt školy v hlavním městě, s nástupem silných ročníků se věc komplikuje. Často prý dochází k zápisové turistice, tak aby rodiče měli šanci své dítě někam umístit. Podle Fialové dokonce rodiče dětí z okolních obcí, které kvůli omezené kapacitě nemohou vzít do školky, podávají žaloby, které ale prý nemají smysl.
Za problémem je změna územních plánů a nárůst migrace z Prahy do nedalekých obcí
Stejnou zkušenost má i ředitel základní školy v Rudné, která se už dvakrát rozšiřovala, a přesto může brát jen děti z Rudné a ty z okolních obcí už třetím rokem odmítá. Trend stěhování za Prahu přitom panuje už od začátku milénia. Proč ho obce nechaly zajít tak daleko? „Začalo to v devadesátých letech, kdy se měnily územní plány. Tehdy počet obyvatel poklesl a tehdejší vedení obce se domnívalo, že jsme příliš daleko od Prahy na to, abychom byli atraktivní oblastí,“ míní starosta Psár Milan Vácha.
V roce 1998 se ale obyvatelé začali stěhovat za Prahu a jejich „migraci“ podpořily levné hypotéky. Problémy zvýšila i vyšší porodnost silných ročníků, takzvaných Husákových dětí. Od developerů, kteří v obci stavěli, buď peníze nešlo získat, nebo stačily jen na kanalizaci nebo podobné projekty. Ve škole v Rudné už například pět let ředitel slýchá, že nárůst počtů žáků je jen výkyv a brzo jejich počty zase klesnou.
Lidé si trvalé bydliště hlásí v obci až ve chvíli, kdy jejich dítě má nastoupit do školky nebo školy
Jedním z řešení mohla být i větší spolupráce obcí. Například na jedné tělocvičně by se mohly finančně podílet dvě sousední obce. Tímto se v rámci evropských dotací zabývá projekt, ve kterém zhruba sedmdesát obcí z Prahy-východ a Prahy-západ podepsalo memorandum o spolupráci. V jeho rámci daly dohromady požadavky na rozšíření či výstavbu škol a ukázalo se, že hodnota investice nutné k uvedení věcí alespoň do normálu bude ve výši zhruba čtyř miliard korun. Podle mluvčího obcí sdružených v projektu Miloše Navrátila obce v posledních letech do školství investovaly nemalé částky. Za problémem vidí spíše to, že je těžké předem odhadnout, kolik občanů se do dané lokality přestěhuje. Navíc se k trvalému pobytu přihlásí až v době, kdy školku nebo školu pro své děti potřebují. Podle ministerstva školství se tento problém týká prstence obcí kolem Prahy, v ostatních je míst dost.
Učitele musí lákat na obecní byty
V obcích kolem Prahy nebojují pouze s prostory pro školní docházku, ale také s počtem kvalifikovaných učitelů. Jejich platy jsou všude v republice stejné, jenže náklady na život jsou v okolí Prahy vyšší. V Psárech jim tak jako benefit nabízejí bydlení v obecních bytech. „Já říkám, že školství je klinicky mrtvé. Mám 58 pedagogů, z toho sedm je nekvalifikovaných a třicet starších padesáti pěti let. Mladých je minimum a noví do školství nechodí,“ uvedl zase ředitel školy v Rudné Kasal.
Podle něj by stát měl učitelům platy zvýšit, jinak se prý nedostatek pedagogů řešit nedá. Navíc tento problém nezasahuje jen okolí Prahy. Momentálně mají zoufale chybět například učitelé fyziky či matematiky.
Ministryně školství Kateřina Valachová nyní čelí kritice kvůli inkluzi:
