Bývalý kandidát na prezidenta Vladimír Franz miluje zahradničení a zároveň malování. Proto není divu, že spojil svou vášeň s uměním, a namaloval obrazy rostlin, které si vlastnoručně vypiplal od semínka. Výstava nese název Adarhaz, což je pozpátku Zahrada. Návštěvník uvidí vlčí máky, růže, ale i brambory, jejichž květy umělec obdivuje, a podle kterého málo lidí tuší, jak krásné jsou, protože si brambory spojují pouze s jídlem.
Inspirace létem a teplem
Kurátorku Renátu Mužíkovou k uspořádání výstavy inspirovala návštěva teplického Zahradního a plesového domu. „Tam jsem viděla v první místnosti krásné Franzovy plenéry. Ale potom, když jsem vstoupila do horního patra, vstoupila jsem do rozkvetlé zahrady,“ vypráví.
Bouřlivák Novotný opět starostou: V Řeporyjích si pláclo ODS a TOP 09, v zastupitelstvu mají těsnou většinu
Na mysli má samozřejmě Franzovu výstavu obrazů květin, která na kurátorku udělala takový dojem, že ji chtěla představit později i ve studené podzimní Praze. „V říjnu může rozkvést i galerie,“ dodává Renáta Mužíková. I když bude venku pršet, návštěvníci se potěší rozkvetlými květy na obrazech v galerii.
Jak se malují květiny?
Autor obrazů, hudební skladatel, malíř, výtvarník, vysokoškolský pedagog a příležitostný publicista, básník i dramatik Vladimír Franz, má sice rád kytky ve váze, ale nemaluje je. Raději maluje kytky, které si vypěstuje na zahradě.
„Co si vypěstuji, to si namaluji,“ uvádí. Tvoří přímo na místě, kde se květin může dotýkat. „Kytka je takové ohnisko toho, co je ve vesmíru. V podstatě se jedná o takovou zmenšeninu. Vzhledem k tomu, že se květina vyvíjela miliony let, tak je tam vše, co tam má být,“ popisuje.
Při tvorbě obrazu začne umělcovi růst květina doslova pod rukama, na malování se podle Franze musí člověk naladit. „Je to o uvolňování a vnitřní svobodě. Rozšiřujeme vnitřní svobodu, abychom se necourali jen v hraničních pásmech,“ dodává.
„Ozbrojené příměří”
Vedle ovocných stromů ožívají na plátně i zahradní květiny. Na spoustě obrazů jsou mimo jiné vlčí máky, nebo růže. „Vlčí mák má, jako málokterá květina v přírodě, krásné červené zbarvení. Když člověk vidí máky, je to zážitek. Jde o takovou slavnost a radost,“ popisuje Blesku Vladimír Franz. Proto se máky v době květenství snaží malovat z různých úhlů.
„Zahrada je pro mě ozbrojené příměří mezi jednotlivými květinami. Když by je během rašení v dubnu člověk neohlídal, tak se vzájemně zničí. Ale později, když se doberou ke světlu a ke slunci, jde o ozbrojené příměří. Já mám rád takovou zahradu, která působí divoce, ale zároveň má uvnitř řád. Proto od května až do zámrazu na zahradě neustále něco pracuje a něco si povídá,“ říká Franz.
Vesmír se opakuje
„Když se proletíte letadlem v deseti kilometrech nad zemí, vypadá velké město úplně stejně a krystalizuje podobně, jako když by člověk plivnul na agar (živné médium pro kultivaci mikroorganismů a rostlin, pozn. red.) a zobrazila by se mu tam kultura,“ dodává. Ve vesmíru se prý všechno opakuje, rozdíl spočívá jen v měřítku. „Kytky jsou malé, vesmírné objekty jsou větší, ale vše se neustále opakuje,“ říká Vladimír Franz. Nemá rád zákony neboli děravé nádoby, ale zákonitosti, které jsou na zemi miliony let.
Kde: Galerie Toyen, infocentrum Jiřího z Poděbrad, Praha 3.
Kdy: po – st, 8:00 – 18:00; so 8:00 – 14:00.
Vstupné: zdarma.
Výstava v Galerii Toyen. Jan Dařílek