7°C
Na našem území vznikla první autoškola při automobilce Laurin a Klement v Mladé Boleslavi roku 1907. Šlo v pořadí teprve o třetí oficiální autoškolu na světě! Američané měli vlastní vzdělávací instituci až roku 1909.
Během první republiky (potažmo druhé) u nás fungovaly soukromé autoškoly, kvalita výuky nebyla stejná. Přerušení nastalo během druhé světové války, kdy se veškerý přebytečný benzín používal k válečným účelům. Za „sociku“ došlo ke znárodnění a později začal školy řídit SVAZARM. Až v roce 1990 vznikla první postkomunistická soukromá škola.
Řidičský výcvik za „komanče“
Po únoru 1948 se soukromé autoškoly dostaly do národní správy, začaly se zakládat okresní cvičiště. V roce 1953 byla založena organizace Svaz pro spolupráci s armádou (SVAZARM), pod kterou spadaly všechny „zájmové“ činnosti včetně autoškol. Jezdilo se hlavně na škodovkách, i když se vedení pokusilo najít alternativní vozidla. Šlo zejména o Moskviče, Lady a Wartburgy. Žádné vozidlo jiné značky ale nedokázalo dlouhodobě snášet „týrání“ ze strany žáků.
V 70. letech začaly být autoškoly vybavovány řidičskými trenažéry, které vypadaly jako autíčka na pouti. Tři exempláře jsou k vidění na výstavě a v rámci komentovaných prohlídek si je mohou návštěvníci vyzkoušet. Ve stejné době se budovala autocvičiště.
Díky tomu došlo k zavedení vícefázové přípravy řidičů. Obsahovala pět fází. Tou první byla teoretická výuka na učebně vybavené kolektivním vyučovacím strojem se zpětným projektorem (komunikátor). Žáci hromadně odpovídali přes respondéry, výsledky zaznamenávali a následně si je ověřovali.
Dopravní park pro auta
Následně přešli žáci na autotrenažéry, kterých bylo na jednu učebnu nejprve 5, později 4. Následoval úvod do praxe. Využívaly se speciální autocvičiště s minimálními rozměry 80 x 100 metrů, které měly simulovat reálné situace na silnici. Někde se jezdilo na štěrku, ale kde to podmínky dovolovaly, vyrostly asfaltové silnice. Mnoho zemí nám cvičiště závidělo, zahraničním exkurzím se většinou předvádělo cvičiště hodnonínské svazarmovské autoškoly, které patřilo ke světové špičce.
Po autocvičištích se obvykle proháněla tři auta najednou. Každé řídil jeden žák a učitel jim dával pokyny pomocí radiopovelového zařízení. Zařízení umožňovalo zastavit kterékoliv vozidlo na dálku. Autocvičiště byla pochopitelně využívána i k výcviku na motocykl, náklaďák nebo traktor. Kolemjdoucí mohl vidět, jak si to tři traktory „krosí“ po vozovém hřišti. Dále následovala jízda v silničním provozu a také praktická údržba prováděná jak na vozidlech, tak na výukových modelech AKOV.
Oblíbenci autorů výstavy
Podle ředitele Dopravní akademie a jednoho ze dvou autorů výstavy Roberta Kotála je nejcennějším exponátem kronika autoškol. Její cena se odhaduje na půl milionu korun. Spolu s kronikou má Robert nejradši ještě Vláškovo divadlo, což je papírová kabina, před kterou se dávají obrázky dopravních situací. „Mne zaujaly především trenažery a rozmanitost učebních pomůcek pro výuku řidičů,“ sděluje Blesku druhá autorka výstavy Petra Adámková. Výstavu společně s Národním muzeem připravovala Dopravní akademie tři roky.
Legenda českých autoškol
Když na počátku 60. let začaly vznikat první učební pomůcky a instruktážní filmy pro výuku v autoškolách, často se nedostaly k učitelům, ale zůstaly ležet zamčeny ve skříních. Tento trend se pokusil změnit pracovník ředitelství autoškol Jiří Pour. V pouhých 21 letech se stal ředitelem automobilového cvičiště. Se svým týmem dokonce zkonstruoval první československý řidičský trenažér.
Vytvořil mnoho instruktážních filmů, napsal metodiky a stojí za vznikem vícefázové přípravy řidičů. Jako špičkový odborník též zastupoval naši vlast ve světě. V roce 1998 spoluzaložil Dopravní akademii a do svých 89 let v ní aktivně pracoval, zejména v komisi pro výcvik řidičů. Zemřel teprve v roce 2018. Jakožto „otci zakladateli“ je mu věnována celá výstava.
Nové otázky v autoškole Videohub
