16°C
Malebný park s oblíbenou zahradní restaurací. To je Klamovka, jak ji všichni Pražané dnes znají. Tento park, který býval průvodně vinicemi, má ale velmi bohatou a zajímavou historii.
Roku 1757 okolní pozemky koupil šlechtický rod Clam-Gallasů. Tento spojený šlechtický rod, ve kterém se propojila rodina Clamů z rakouských Korutan a Gallasů z Itálie dal usedlosti i jméno, které používáme dodnes.
Zámeček
Clam-Gallasové pozemky vlastnili až prakticky do konce 19. století a za tuto dlouhou dobu zde zvládli vybudovat opravdu překrásné rokokové sídlo s parkem. Ten byl navržen v anglickém stylu a nemohly tu tedy chybět pomníky a další romantické stavby. V roce 1790 zde tehdejší majitel Kristián Kryštof Clam-Gallas nechal vystavět v antickém stylu Chrámek noci a poznání. Je zdobený sochami hadů a barevná sklíčka ve stropě evokují noční oblohu a hvězdy. Chrámek je nyní tak trochu utopený za budovou Domu dětí a mládeže, kterému navíc slouží jako sklad.
Poslední šlechtický souboj
O necelých sto let později, konkrétně 6. května 1876 ve dvě hodiny odpoledne zde dokonce proběhl úplně poslední šlechtický souboj na území Čech. Hrabě Leopold Kolowrat tu v souboji zabil prince Viléma Auersperga. A i když mělo jít primárně o čest Anny Valdštejnové, která byla milenkou Leopolda, ve skutečnosti za celým sporem stál spíše ohromný majetek.
Od šlechticů koupil zámek starosta
Éra Clam-Gallsasů na Klamovce končí roku 1895, kdy rokokový zámeček i přilehlé pozemky kupuje tehdejší košířský starosta Matěj Hlaváček. „Za kapličkou rozkládá se pěkná zahrada Clam-Gallasova, Klamovka zvaná. Asi před půl stoletím bývala to jedna z nejkrásnějších zahradv okolí pražském a shromaždiště šlechty. Podnes viděti zde chrámky a různé pomníky, jakým na sklonku minulého věku a počátku našeho století boháči své zahrady okrašlovali. Podnes je zahrada pěkná, ale pustně,“ popisuje oblíbený park kniha Čechy, vydáná v roce 1900.
Nový majitel se rozhodl celé místo přestavět a otevřít zde zahradní restauraci, které byly v té době velmi moderní a populární. Rokokový zámeček přestavěl na tančírnu s velkým parketem, nechal do parku přivést elektřinu a těšil se na zisk.
Je nutné si uvědomit, že Košíře tehdy nebyly ani součástí Prahy, byla to vesnice za jejími branami. Proto se musel starosta Hlaváček pořádně otáčet, aby Pražany do své restaurace dostal. Napadlo ho tedy, že sem ze smíchovského Anděla nechá přivést jednokolejku, aby Pražané mohli pohodlně cestovat tramvají.
Tramvaj do Košíř
Vybudovat trať ale nebylo jednoduché. Praha se tehdy nebyla schopná domluvit se společností Pražská tramway o prodloužení koněspřežky ž do Košíř, a tak se starosta rozhodl, že dráhu vybuduje na vlastní náklady. Provoz jednokolejné dráhy s výhybkami dlouhé 1.757 metrů byl zahájen 13. června 1897 a jízdné stálo 3-5 krejcarů, čímž se staly Košíře první českou obcí, kde jezdila tramvaj.
Pražanům ale trvalo douho než se na Klamovku naučili jezdit a milý starosta se díky svým megalomanským plánům začal topit v dluzích. Celu situaci vyřešil jednoduše. Roku 1879 si starosta vesnice Košíře bere život, zastřelil se.
Dluhy vyřešil až syn
Klamovku zdědil Hlaváčkův syn a ten našel cestu ze svízelné situace poměrně rychle. Tehdejší měšťané milovali koncerty a hudbu jako takovou, a tak se zde pořádaly koncerty a to i vojenských souborů, tancovačky a pověst o nerušené zábavě pod korunami strom se brzo rozšířila a Klamovka se stala velmi populární. Dokonce si ji pro svůj putovní kinematograf zvolil v roce 1904 Viktor Ponrepo.
Scházeli se tu i disidenti
Po 1. sv. válce sláva Klamovky upadala a celý areál chátral. Ve 20. letech 20. století zde byly vybudovány tenisové kurty a sokolovna. Slavnou éru zažila hospoda Klamovka až v 70. a 80. letech minulého století, kde se stala neoficiálním centrem českého disentu. Scházeli se tu u piva Platic People, Ivan „Magor“ Jirous, Karel Malík z Echt!, ale také třeba Karel Schwarzenberg, Saša Vondra,a Václav Havel a další.
