Nástupištěm se po šesté hodině ozve skřípění brzd a před zastávkou zastaví vagon tažený lokomotivou, který rozhodně po Praze už není jen tak k vidění. Cestující vítá jeden z „otců zakladatelů“, Albert Fikáček z organizace VlakFest, která akci pořádá. Když mu koronavirus překazil jeho letní plány, šel a koupil právě tento vagon a lokomotivu. Letos kvůli nejisté situaci v mnoha zemích Evropy nevyrazí na plánovou cestu mimo jiné i do Sarajeva, ale chce dát lidem možnost si cestování užít alespoň trochu. „Čas trávíme tím, že jezdíme ve vláčku z roku 1968 a o tom cestování si zatím povídáme a čekáme, až budeme moci někam vyrazit,“ říká o celém projektu. Trasa, kterou se jezdí, se nazývá Semmering podlé známé rakouské trati v Alpách stejnojmenným horským sedlem.

Na Pražský Semmering každou středu vyjíždí pojízdná klubovna ve vlaku.
Na Pražský Semmering každou středu vyjíždí pojízdná klubovna ve vlaku.
Autor: Czech News Center/Jan Zázvorka

Na vagonu, který se proměnil v cestovatelskou klubovnu je sice vidět, že už má možná nejlepší léta za sebou, barva už je místy opršela a místy je trochu zrezivělý, ale technicky je prý jinak v dobrém stavu. Cestujícím, kteří se do něj krátce před sedmou hodinou nahrnou, to očividně příliš nevadí. Spíše než lístky ke kontrole se vytahují hudební nástroje a hudební jamm začíná v podstatě hned, jak se vlak rozjede.Celý vagon pojme až 68 sedících a je rozdělená na tři oddělení a i když je tu občas poměrně těsno, vypadá to, že většina lidí se baví a těší se na výhledy, které trasa na pražském Semmeringu nabízí.

Hudba jak u táboráku

To přitáhlo i postarší manželský pár. „Vyskočilo to na nás na internetu, tak jsme si řekli, že jedem,“ svěřili se. Na vedlejší sedačce zatím skupinka o dvě generace mladších lidí hraje písně z doby, kdy vlastně nebyli ani na světě, zní písně od Valdemara Matuška nebo třeba Olympicu z 60. let, dochází vlastně k takovému mezigeneračnímu setkání. „Tyhle písničky jsme si zpívali u táboráku. Tady si člověk ani nepřipadá, že bysme byli nějak mimo“.

Vlak z Holešovic jede přes Hlavní nádraží a po krátkém průjezdu temnotou Vyšehradského tunelu se nabízí první výhled na Prahu z železničního mostu. Ze Smíchova pak začne pomalu stoupat po trati, která se vine velkým pravotočivým obloukem přes Hlubočepy do Prokopského údolí, což jsou místa s asi nejhezčími výhledy z vlaku v Praze. Mezi skalami pak trasa pokračuje kolem Dívčích hradů směrem do Stodůlek a dál.

Na Pražský Semmering každou středu vyjíždí pojízdná klubovna ve vlaku.
Na Pražský Semmering každou středu vyjíždí pojízdná klubovna ve vlaku.
Autor: Czech News Center/Jan Zázvorka

"Nejsme pivní vlak"

Kromě toho, že se lidé baví, mohou se i občerstvit, což se i kvůli poměrně velkému vedru uvnitř vagonu docela hodí. První sud piva tak padnul ještě před první kratší kuřáckou pauzou na zastávce Žvahov. Výměna je poněkud obtížnější vzhledem k tomu, že improvizovaný bar se nachází v místě, kde jsou normálně dveře, ale s pomocí cestujících se to podařilo obsluze zvládnout. Alkohol však podle organizátorů rozhodně není hlavní náplní cesty, jak se bohužel občas lidé domnívají a raději už i na webu akce upozorňují, že se rozhodně nejedná o „pivní vlak“, ale o místo určené pro setkávání nejen fanoušku železniční dopravy. Během jízdy se také rozhodně nikdo neopíjel do němoty.

Na cestu se ovšem nevydali jen skupinky, ale netradiční klubovna přilákala i osamoceného cestujícího, který vlastně ani nemluví moc česky, a to konkrétně Gordona původem ze skotského Edinburghu. Ten se na cestu vypravil i přesto, že se mu nepodařilo přilákat nikoho ze svých kamarádů. „Líbil se mi nápad klubovny na kolech a miluju cestování vlakem, tak jsem si řekl proč ne,“ říká. Sice nemluví moc česky, ale tak trochu doufá, že až si ostatní dají pár piv, tak si možná i s někým popovídá anglicky. Nakonec se ukázalo, že nebyl jediný cizinec, kdo se na vyjížďku na kraj Prahy a zpět vydal.

Takto vypadá jeden z výhledů po cestě:

Na Pražský Semmering každou středu vyjíždí pojízdná klubovna ve vlaku.
Na Pražský Semmering každou středu vyjíždí pojízdná klubovna ve vlaku.
Autor: Czech News Center/Jan Zázvorka

Západ slunce na okraji Prahy

Trasa mezitím pomalu opouští hustěji obydlené části Prahy a paneláková sídliště Stodůlky a Řepy vystřídá spíše vesnická zástava a satelitní městečka. Západ slunce tak mohou cestovatelé vidět sledovat ve volné krajině okolí Hostivice a Rudné, odkud se zase jede zpátky na Smíchov a zpět do Holešovic. Vystoupit ale může každý, kde se mu zachce.

 „Je to pecka, co se týče železničního zážitku ,tak je to naprosto v pohodě a Semmering mám hrozně rád,“ chválil cestu už po setmění jeden z cestujících. Jako fanoušek vlaků si užil i jízdu dobovým vagonem, kde člověk cítí doslova každou nerovnost nebo spáru v kolejích.

Příště do Sarajeva

Celá akce je sice možná tak trochu náhražkou toho, že se letos cestovat tak moc nedá, ale rozhodně alespoň pár lidí si z ní odnese tak trochu cestovatelský zážitek. VlakFest má však do budoucna i další plány, v srpnu například pořádá týdenní výlet alespoň po Česku a příští rok se snad uskuteční letos zrušený zájezd do Bosny a Hercegoviny.

Fotogalerie
62 fotografií