8°C
Málokoho by dnes napadlo, že krom pompézních, reprezentativních a skvostných prostor Pražského hradu, v něm byl i unikátně zařízený salonek, jehož zdi pokrývaly nejrůznější lidové kusy textilie. I dekorativní vybavení, zejména z keramiky, bylo úmyslně lidové, odkazující na letitou venkovskou kulturu českého lidu. Nápad na vznik tzv. Dámského (Výšivkového) salonu se zrodil v hlavě Alice Masarykové, nejstarší dcery prvního prezidenta, ve 20. letech. Hodlala jím prezentovat českou lidovou tvořivost, k čemuž jí dopomohl národopisec a sběratel lidového umění František Kretz. Jim oběma je výstava věnována, respektive nese jejich jméno.
Zdobilo se i prádlem
„Jak František Kretz, tak i Alice Masaryková měli podobný vkus, co se lidového umění týče,“ vysvětlila pro Blesk.cz autorka výstavy Monika Tauberová. „Dámský salonek vznikal v letech 1924 až 1926, kdy řadu textilií z Čech, Moravy, Slovenska, ale například i z Balkánu pořídila Masaryková právě u Kretze.“ Za zmínku také stojí, že s celkovým řešením salonku vypomáhal i dvorní architekt prezidenta Masaryka, Slovinec Josip Plečnik.
15. února se v Národopisném muzeu Národního muzea otevřela výstava František Kretz a Alice Masaryková, která pojednává o unikátní místnosti, která byla do konce 40. let k vidění na Pražském hradě. David Zima
Dámský salon tak byl precizně vybaven textiliemi nejrůznější výroby – háčkovanými, paličkovanými, krajkovými textiliemi – a samozřejmě i s nejrůznějšími motivy i účely. Za pozornost například stojí vyšívané rukávce nebo dámské živůtky. Výstavu, která v Letohrádku Kinských vyplňuje jednu celou místnost, navíc doplňuje nábytek, který patřil Alici Masarykové a pochází z domu Československého červeného kříže v Lánech.
Skutečnou perlou výstavy, jak upozorňuje autorka, jsou však tzv. koutní plachty neboli koutnice. „Ty byly dříve používané k zakrývání lóží šestinedělek i s novorozenci,“ upozornila Tauberová. Na výstavě je koutnic, respektive alespoň jejich kousků, k vidění hned několik. Pozoruhodná je třeba i majoliková kropenka vypodobněná jako sv. Veronika. O repliku Dámského salonu se však nejedná, jde o reprezentativní ukázku toho, co se z Dámského salonku podařilo zachovat.
„Soumrak“ lidovosti na Hradě
Jak již bylo zmíněno, Dámský salonek na Hradě se nedochoval. Proč? „Po roce 1949 byl prostor demontován a celá sbírka bez větší pozornosti uložena do skladových prostor,“ sdělila Tauberová určitý paradox doby. V roce 1948 se totiž k moci dostali komunisté, jejichž představitelé Klement Gottwald, Antonín Zápotocký či později Antonín Novotný, byli pověstní svou „lidovostí“. Přesto tento unikátní prostor na Pražském hradě nehodlali zachovat.
Doklad minulé i současné zručnosti
Nejnáročnější z hlediska uspořádání výstavy byly podle její autorky restaurační práce. „Od roku 1953 byla většina těch textilií zakonzervována a nic se s nimi nedělo. Bylo proto nutné je nějakým způsobem citlivě zrestaurovat, což se povedlo především díky Veronice Šulcové a Daně Szemályové,“ vysekává poklonu restaurátorkám.
Ty nejprve zjistily, v jakém stavu ubrusy, krajky či oděvy jsou, jak a zda vůbec je lze vyprat tak, aby neztratily kvalitu nebo třeba barvu. Teprve poté se přikročilo k opatrnému vytkávání nebo čištění našitých perel či korálků. Z hlediska keramiky podle Heleny Medřické, která ji měla na starost, problém nebyl. „Stačilo ji jen očistit.“
Výstava, která byla otevřena 15. února nalákala první den řadu zájemců. Především těch postarších, kteří si přišli připomenout zručnost zlatých českých ručiček. Mezi nimi byla i paní Michaela Křivánková (73). „Je velmi záslužné a krásné, že se takováto výstava koná. Neupadá v zapomnění to, jaké krásné ruční práce u nás před lety vznikaly,“ vyznala. Sama přitom ví, o čem mluví. Dlouhá léta totiž pracovala v dnes již neexistujícím Ústředí lidové umělecké výroby.
Kde: Národopisné muzeum Národního muzea (Letohrádek Kinských), Kinského zahrada 98.
Kdy: Do 15. září, vždy od úterý do neděle v čase 10–18 hodin.
Za kolik: Základní vstupné činí 70,- Kč, snížené 40,- Kč.
