7°C
Kdybyste cestovali časem o dvě století zpět, s lístkem na ples v podobě vstupenky s vytištěným datem a místem konání, jak je známe dnes, by vás na bál jen tak nevpustili. Tehdy měly vstupenky totiž podobu subtilních knížek a zápisníků s dekorativně vytištěnými daty a místem konání plesu. „Jejich nedílnou součástí byly drobné kovové háčky k upnutí tanečního pořádku k oděvu či kabelce a také nepostradatelná miniaturní tužka, jíž si tanečníci (dámy i pánové) zapisovali ke konkrétním tancům svůj taneční protějšek,“ svěřila Markéta Šubrtová z Muzea hlavního města Prahy.
Hlavní taneční sezóna probíhala v období masopustu - od začátku roku až do Škaredé středy. Na tu pak navazovala méně okázalá sezóna, která trvala od jara až do podzimu. Tancovalo se tehdy po celé Praze. Konkrétně byl oblíbený sál na Žofínském a na Střeleckém ostrově. Letní tancovačky se pořádaly ve Stromovce a na Štvanici. A v neposlední řadě Pražany lákala Měšťanská beseda na Starém Městě.
Okázalé vějíře
Kromě okázalých šatů a tanečních pořádků v knížce byl součástí správné taneční výbavy dam i vějíř, kterým komunikovaly se svým tanečním protějškem. Mohly se za něj schovávat, zdravit jím i koketovat. „Vějíře zažily u nás největší éru před polovinou devatenáctého století, kdy stouply na oblibě,“ prozradila Šubrtová. Jejich papírové skládací listy tehdy zdobily malované a litografické scény.
Velkým a cenným hitem byly vějíře zdobené peřím, krajkové a tylové vyšívané. Dále se některé dámy pyšnily i perleťovými žebry i vyřezávanými žebry s hedvábnou stužkou. A aby toho dámy nemusely mít u sebe mnoho, dokonce existovaly i takové vějíře, které zastávaly funkci tanečního pořádku. „Ty vydali v roce 1849 jako upomínku na Slovanském bále,“ prozradila Šubrtová. V rámci výstavy, kterou až do 1. dubna můžete zhlédnout v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy na Florenci, je možné vidět i pár cenných litografických kusů.
