Jste rodák z Ostravy, kde teď se svojí rodinkou žijete?

Bydlíme v malebné vesnici v podhůří Beskyd. Má partnerka se zde narodila, žije tady celá její rodina, takže volba byla jasná. Mě si toto místo získalo okamžitě. Nádherná příroda všude okolo, prostor, klid a mír. Ani do města to není daleko. Pro Martínka je to ideální místo. Máme tady školu, školku, lékaře, obvedle bydlí babička, která má kočky, psa, králíky, slepice… Syn Martínek má tedy přírodu na dosah ruky, a přesto má i vztah k městu, kde žije jeho druhá babička. Ta mu zase ukazuje tramvaje, autobusy, vlaky a všechno technické a městské, co tolik láká malého chlapečka.

Při jaké příležitosti jste měl možnost poznat Prahu?

Prahu jsem důvěrně poznal teprve nedávno. V dětství jsem se do Prahy často nepodíval a má první intenzivní zkušenost byla až se soutěží Česko Slovenská SuperStar. Ačkoliv se odehrávala celá v Bratislavě, do Prahy jsme několikrát v jejím rámci jeli. Prahu od té doby poznávám a upřímně je toho v Praze tolik zajímavého, až se mi z toho někdy točí hlava. Vždyť jen na Václavském náměstí by člověk musel strávit roky, aby detailně poznal příběhy zajímavých domů, které na něm stojí.

Zmiňujete SuperStar. Co následovalo po vašem vítězství v tomto talentovém klání?

Skutečný život. Na soutěž vzpomínám s láskou, z chvil po jejím skončení si nesu jedno důležité ponaučení. Vzpomínám si, jak jsem na závěrečné oslavě mluvil se spoustou důležitých lidí, kteří byli velmi ochotní mi pomáhat, a já ten den usínal s představou, že vlastně nic nekončí. Druhý den byli všichni pryč. Nemám jim to nijak za zlé, taková hudební branže prostě je a pro mě bylo hrozně důležité mít takovou zkušenost. Člověk se musí spoléhat hlavně sám na sebe a dělat věci, které cítí, že jsou správné. Vydal jsem tři autorská alba a to nejnovější, čtvrté, je pro mě vskutku splněným snem.

Jak na vás hlavní město v prvních okamžicích zapůsobilo?

Ze začátku mi Praha přišla přeplněná. Ačkoliv jsem vyrůstal ve třetím největším českém městě, v Ostravě, nic mě nemohlo připravit na proudy turistů, kteří dennodenně kráčí ulicemi našeho hlavního města. Připadal jsem si trochu stísněný a také jsem o tomto pocitu napsal na své album Martin Chodúr 3 píseň s názvem Když kráčím noční Prahou. Je to zvláštní pocit. Praha mě přitahuje, ale zároveň se vždycky po pár dnech strašně těším zpátky domů.

Složil jste o Praze píseň… nabídnete malou ochutnávku?

 „Když kráčím noční Prahou, zdá se mi, jako by svět byl protknut básněmi, a básní ke mně měsíc promlouvá, i když vždy nezbyde čas na slova…“

Kdybyste měl Prahu ve zkratce charakterizovat, co by zaznělo?

Praha je zázrak. Její Staré Město, Hradčany, Vyšehrad a Malá Strana mohly být už tolikrát pryč, že je skutečný zázrak, že je máme takto zachovalé. Praha je naší živoucí historií. Na každém kroku člověk nalezne kus historie a kultury. Praha je anonymní. Mezi tolika lidmi si vás málokdo všímá. Do Prahy radši nejezdit autem. Však víte proč, Praha je bludiště. Praha je jediná na světě.

Jsou některá místa, která ve městě obzvlášť obdivujete, kam zajdete, když Prahu navštívíte?

Hlavní problém s čímkoliv v takhle ohromném velkoměstě je, kde začít. Na základě jakého klíče objevovat krásy Prahy? Pracovně se většinou podívám na Žofín nebo Pražský hrad či okolí Václavského náměstí, protože tam stojí můj oblíbený hotel Palace a bydlí tam také můj manažer Honza Adam. Osobně se však řídím podle poezie. Mám moc rád sbírku básní Vítězslava Nezvala Praha s prsty deště. Když mám čas, chodím na jednotlivá místa z této sbírky a spolu s Nezvalem objevuji jejich krásu. Nezval je tedy mým průvodcem po Praze.

Kde se vám v metropoli nejlíp koncertovalo? Je některý ze zdejších sálů vaším vysněným?

Rád bych měl jednou svůj samostatný koncert v Lucerně. Zpíval jsem tam sice několikrát jako host jiných zpěváků nebo na různých kulturních akcích, ale svůj samostatný koncert jsem tam ještě nikdy neměl. Zatím jsem v Praze se svým koncertem vystupoval v útulném Divadle U Hasičů, které se nám podařilo vždy vyprodat. Všechno chce svůj čas a já věřím, že jednou bude i ta Lucerna.

Zmínil jste vaše další album. Představíte tuhle žhavou novinku?

Jmenuje se Hallelujah (Vánoční písně a koledy) a nahrál jsem jej s fenomenální Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou Marka Prášila, mého bývalého spolužáka-klarinetisty z ostravské konzervatoře.  Splnil jsem si jím velký sen spolupracovat s velkým orchestrem a také se mi snad povedlo vložit do něj vzácné pocity štěstí, které prožívám, když zpívám koledy svému malému synovi Martínkovi. Na albu je čtrnáct písní a každá je jiná. Spolupracoval jsem se čtyřmi aranžéry (Irenou Szurmanovou, Vlastíkem Šmídou, Vlastíkem Ondruškou a Michalem Jánošíkem) a dvě písně jsem zaranžoval sám. Jednu skladbu, Síla mít rád, jsem napsal celou a několik dalších písní jsem přeložil. Přípravy alba trvaly dva roky a já doufám, že je to na výsledku slyšet. Všichni zúčastnění do nahrávky dali svá srdce a já jim za to tímto velmi děkuji.

Kdy zavítáte za vašimi pražskými fanoušky?

Vystupovat budu 2. února na Českém plese v nádherném secesním Obecním domě, kam se vrátím 23. února na Reprezentační ples Právnické fakulty. V květnu budu v Praze natáčet duet Znamení s ve světě nesmírně uznávaným basbarytonistou Adamem Plachetkou na jeho chystané album Magické svítání, na které jsem pro něj a jeho manželku, skvělou sopranistku Kateřinu Kněžíkovou, napsal hudbu a text k písni Božská Ema o Emě Destinnové. A na konci roku bych rád představil písně ze svého vánočního alba i pražskému publiku.