Od roku 1875 po Praze jezdila pouze soukromá koněspřežná tramvaj. To se ale po 16 letech změnilo. Vynálezce František Křižík 18. července 1891 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy ohromil obyvatele metropole nejen svou fontánou, ale také první tramvají v Čechách, která nepotřebovala koňskou sílu. Trať přitom vedla ze Stromovky nahoru na Letnou. Proč ale právě tímto směrem?

Původně Křižík uvažoval o trati vedené od přívozu z ostrova Štvanice Bubenskou ulicí k Výstavišti. O letenské trase ho přesvědčil jeho přítel radní Víšek, který evidentně sledoval i svůj osobní zájem, protože měl na Letné nějaké pozemky a sliboval si zavedením tramvaje jejich zhodnocení,“ prozradil Pavel Fojtík. 

Zájem o dopravu touto novinkou byl veliký. Pražanům ani nevadilo připlatit si za projížďku, která tehdy vycházela na osm krejcarů. A neodradilo je ani menší dopravní neštěstí, které se přihodilo ještě o pár dní dříve, než byla tramvaj zpřístupněna široké veřejnosti. 

Nehoda s koňmi

První nehoda pražských elektrických tramvají se udála už 13. července 1891, tedy několik dní před zahájením provozu. Jedoucí tramvaje se lekli koně zapřažení do jednoho povozu, splašili se a strhli vůz na koleje. Přestože tramvaj za nic nemohla, Křižík velkoryse odškodnil majitele povozu dvaceti zlatými,“ popisoval gesto vynálezce vůči soukromé společnosti s koněspřežkou.

Takto vypadaly vozy prvních tramvají
Takto vypadaly vozy prvních tramvají
Autor: Eva Fornálová

Rozdíly

Elektrická dráha, která navazovala na dnes už téměř zapomenutou lanovou dráhu, kterou tehdy na Letné stavělo hlavní město, byla poháněna stejným principem jako dnes. „Elektrický proud byl do vozu veden trolejovým vedením zavěšeným nad osou koleje. Mimochodem... byla to první elektrická dráha v Rakousko-Uhersku s tímto způsobem přívodu proudu,“ prozradil archivář, že byl Křižík opravdovým průkopníkem své doby. Co se ale lišilo, byl pohon. Tehdy vozy jezdily na pouhých 150 voltů, dnes se tramvajím dodává proud o napětí čtyřikrát vyšším. 

První elektrické tramvaje se ve vybavení od těch koněspřežných prakticky nelišily. „Byly malé a měly šest příčných lavic pro celkem 24 cestujících,“ popisuje Fojtík. Vozy byly bez bočnic i bez dveří a nastupovalo se k lavicím přímo z boku. „Dokonce ani první takzvané zavřené vozy, které Křižík zakoupil v roce 1894, se moc nelišily svojí koncepcí. Nebyly tedy nijak pohodlnější než zimní vozy koňky, protože byly malé a měly dvě otevřené plošiny.“ 

Fotogalerie
11 fotografií