9°C
Hybernská se na jeden večer proměnila v místo přemýšlení o smyslu života a uctívání pokroucených společenský hodnot. Jelikož se na výstavě podílelo hned několik tvůrců, každý pojal téma Dead body of water po svém.
„I drobná rozhodnutí, která denně děláme, mohou mít velký dopad u nás i na opačné straně planety. Tohle je skutečnost, před kterou bychom se jednoznačně neměli schovávat, protože o kolonizaci vesmíru můžeme zatím jen snít,“ řekl jeden ze studentů FAMU Franz Milec.
Promítání pro jednoho
Lidé si na výstavě postupně střídali sluchátka a sledovali obrazovky. Zatímco na jedné televizi svítila jen bílá barva, která po zostření zraku nabyla struktury, na další obrazovce umístěné na zemi si mohli lidé všimnout koláže fotek tváří hudebníků za doprovodu popové písničky.
Ochutnávka z výstavy Dead Body of Water Eva Fornálová
Na výstavě nechyběla ani performance, která podtrhovala téma výstavy, že se z nás mohou stát prázdné schránky jako roboti bez duše. „Současný trend vyzdvihuje vnější krásu a zapomíná na vnitřní hodnoty,“ popisoval choreograf večerní performance Martin Talaga.
Promluvy k vnitřnímu já
Návštěvníci domů odcházeli s myšlenkami na to, zda v životě nekloužou jen po povrchu. „Mám z toho šepotu až hrůzu,“ říkala v davu nově příchozí, která si na chvíli nasadila sluchátka.
„Prve jsem si sluchátka rychle sundala a posléze vydržela u každého poslechu déle. Pak mi to došlo, co je poselství…, že je důležité to, co cítíme a co máme uvnitř,“ říkala po hodině poslechu a sledování obrazovek návštěvnice Barbora.
Nové tělo musí dle autorů výstavy najít ve světě své místo tak, že nepotlačí své vrozené potřeby a schopnosti a zároveň nepřekročí hranice romantizujícího návratu do předdigitální přirozenosti.
Podívejte se, jak to tady vypadalo:
