„Voda teče jen užitková, pro pitnou chodíme. Chybí tu čistička, chodíme na mobilní toaletu, která je venku na ulici. Vysouší se domy, ale jde to pomalu, protože je vlhko a největší strach máme z mrazu. Musíme přežít zimu,“ poukázal největší problémy Jan Černota (35).
Otci zničila záplava dům s dílnou napěchovanou truhlářskými stroji. Odnesla vše, co stálo na zahradě i se dřevem. „Peníze na obnovu docházejí, teď jsme museli koupit kotel za 130 tisíc. Pojišťovna mlčí, a my potřebujeme dřevo, vodu, odpady,“ vyjmenoval potíže měsíc po povodni Jan Černota starší (64).
Skoro na mizině
Když povodeň odešla, nejprve si rodiny musely na svůj pozemek proklestit cestu lopatami, a kde to tak snadno nešlo, přijela těžké technika. „Teprve až zde odbagrovali vjezd do garáže, zjistil jsem, že je dílna zničená,“ smutně konstatoval Černota.
Jan a Jana Černotovi z Karlovic ve Slezsku byli zaplaveni vodou. Už podruhé. Karel Janeček
Většinu výrobních nástrojů pro nábytek si dělal sám – dlabačku, protahovačku, pily, frézu. „Teď musíme všechno vyhodit. Kotel šel pryč, bojler, všechno, co neodplavalo, je zničeno,“ uvedl senior. Teď se bojí, že bude muset ještě dělat nové podlahy.
„To až se dům vysuší, zjistíme, zda neprasknou. Za naftu a plyn jsme utratili všechny peníze, a jsme skoro na mizině. Jako živnostník živím rodinu, a tři děti a státu musím v této situaci platit sociální a zdravotní, žádné úlevy od nikoho nemáme. Vláda na nás úplně zapomněla. Dají nám čtyřicet tisíc… Díky za ně, ale to je almužna, za kterou se nedá přežit,“ říká mladší z rodu Červenků.
