Když Rusko napadlo Ukrajinu, byl v Ukrajince, městě v Kyjevské oblasti, u nevlastního otce, který slouží v armádě. „Taťka mi poradil, ať raději jedu pryč. Ukázal mi, jak můžu odjet. Dostal jsem se do evakuačního autobusu, který jel do Polska, pak z Polska do Prahy a pak vlakem do Ostravy,“ popisuje Artur. Ostravu si za cíl své cesty vybral proto, že je blízko Frýdku-Místku, kde žije jeho kamarádka, jediný člověk, kterého mimo Ukrajinu znal.
Na hlavní nádraží do Ostravy dorazil uprostřed noci a koordinátorka ho nasměrovala do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině (KACPU), aby tam přespal, než ho ráno někam zařadí. „Ale hned za mnou přišli, že už mi našli opatrovníka,“ říká.
Pokoj po synovi
Už čtvrt roku tak žije v domácnosti Martiny Gavendové, která zrovna měla jako dobrovolnice v KACPU noční službu. Jedno z jejích dvou dětí odešlo na vysokou školu a se synem, který zůstal doma, se domlouvali, že by mohli někomu nabídnout pomoc v podobě volného pokoje.
„Objevil se tam kluk s kytarou přes rameno. Nějakou dobu tam seděl, pak jsem se šla zeptat, kam ho dají. Říkali, že není plnoletý, tak do dětského domova. Když jsem si představila svoje děcka, že by v tomhle věku takhle vycestovala na druhý konec světa, sama, a tam je šoupli do děcáku, tak jsem říkala - tohle prostě nejde,“ říká Gavendová.
Zahrál a usnul
Vzpomíná, že Artur byl po více než čtyřicetihodinové cestě hodně utahaný. „V podstatě jsem ho jenom představila synovi, ještě nám zahrál večer na kytaru a pak spal a spal. Pak jsme se začali seznamovat a zjišťovala jsem, co kde musíme zařídit, dostal pojištění a vízum,“ popisuje „náhradní máma“.
Největší překážkou zpočátku byla jazyková bariéra. Domlouvali se, jak to šlo, nejvíce pomocí internetového překladače. „On byl opatrný, já jsem nevěděla, co má za sebou, tak jsme kolem sebe tak našlapovali, na spoustu věcí jsem se i bála ptát. Nejvíc jsem přemýšlela, co mám vařit. Artur říkal, že má rád kuřecí maso, tak pořád zkouším něco z kuřecího,“ líčí Martina Gavendová.
Bál se kvůli jazyku
První tři měsíce ukrajinské děti do školy v Česku chodit nemusí a Artur ani nechtěl, protože se bál, že to kvůli jazyku nezvládne. Kvůli špatně léčenému zánětu navíc neslyší na jedno ucho. Nastoupil ale hned do třítýdenního kurzu češtiny a našel si brigádu v rychlém občerstvení.
„Už docela česky rozumím, skoro všechno, pokud někdo nemluví moc rychle. Něco už i řeknu, ale mám problémy třeba se slovosledem,“ přiznává mladík.
Na Ukrajině chodil do desáté třídy všeobecné školy, což je na úrovni české střední školy. Spolu se svou opatrovnicí teď hledá školu, do které by od září mohl nastoupit. „Do té doby už se trochu naučí jazyk. Přemýšlíme, jaká škola bude pro něj nejlepší a kam by vůbec chodit mohl,“ přemýšlí Gavendová.
Chtěl by dělat hudbu
Artur sám by rád hlavně dělal hudbu. I proto si přivezl kytaru. „Tu jsem tam nemohl nechat,“ konstatoval. Hrát na kytaru se přitom začal učit relativně nedávno a je samouk, předtím hrál na klavír. „Začal jsem chodit do hudební školy, ale přišel covid a karantény,“ vysvětluje.
V Ostravě už našel učitele, který ho bude učit hrát na elektrickou kytaru. Zároveň se připravuje na srpnové přijímací zkoušky na konzervatoř, kde by chtěl studovat hru na klavír.
Zvykání na život v cizí zemi pro něj zpočátku bylo těžké. „Měl jsem strach, ale člověk si zvykne na všechno,“ říká. Oproti Ukrajině je podle něj v Česku větší řád i pořádek, dělá se tady toho více pro lidi. Artur už si tady našel nové známé, s otčímem a kamarády na Ukrajině je díky internetu stále v kontaktu.
Pomoc Ukrajincům
Ubytováváte doma uprchlíky, nebo jinak pomáháte Ukrajincům v ČR? Blesk spustil web ProUkrainu, kde najdou praktické rady i zpravodajství v ukrajinštině, psaný lidmi, kteří si stejným procesem již prošli.
Vážení čtenáři, děkujeme za sledování zpravodajství k ukrajinskému dění, pokračuje zase od rána. Dobrou noc.
Hrubý domácí produkt (HDP) Ruské federace ve druhém čtvrtletí vzrostl meziročně o 1,1 procenta, což je výrazné zpomalení ve srovnání se čtyřmi procenty v loňském druhém čtvrtletí. Rusko se kvůli své vojenské invazi na Ukrajinu stalo terčem rozsáhlých hospodářských sankcí ze strany západních zemí. Ruská ekonomika následně prokázala vysokou odolnost vůči sankcím, protože hospodářský růst podporovaly masivní vojenské výdaje. V poslední době však přibývají známky zpomalování hospodářské aktivity v Rusku, píše agentura Reuters.
Ruské podniky si stěžují například na negativní dopady vysokých úrokových sazeb, kterými se ruská centrální banka snaží potlačit inflaci. Ruský ministr hospodářství Maxim Rešetnikov v červnu prohlásil, že ruská ekonomika se nachází na pokraji recese. Dodal, že recese není nevyhnutelná, záviset podle něj bude na vývoji měnové politiky, zejména úrokových sazeb.
„Na tomto místě za Česko i za Evropu vztyčujeme jednu z nejvýchodnějších vlajek na Ukrajině. Když mluvím o Ukrajině, myslím celou Ukrajinu včetně okupovaných regionů nebo třeba Krymu,“ prohlásil ministr zahraničí Jan Lipavský, když v Dnipru slavnostně otevřel novou kancelář českého velvyslanectví.
Ministr věří, že Ukrajina jednoho dne obnoví svoji územní celistvost. „Takže budeme moci udělat třeba podobnou akci na Krymu nebo v Simferopolu, v Luhansku, v Doněcku,“ podotkl. Podle ministerstva zahraničí Česko má nyní diplomatickou přítomnost na nejvýchodnější pozici na Ukrajině ze všech zemí.
VIDEO: Útok na obchoďák v Kremenčuku: Video z bezpečnostní kamery ukázalo dopad střely.
Útok na obchoďák v Kremenčuku: Video z bezpečnostní kamery ukázalo dopad střely reprofoto Twitter
