Žena je upoutaná na lůžko, přesto se při slově válka otřese. „Pro nás to byly roky hladu, strachu a ani jsme neměli, co na sebe,“ vylíčila babička, pro kterou je právě květen, kdy si lidé připomínají konec války, smutným měsícem.

Když jí bylo 6 let a jejím sestrám Zuzaně a Evě (12 a 14), přišly krátce po sobě o rodiče. Jelikož měli polskou národnost, Němci k nim přistupovali jako k Židům a tatínka Adolfa Hankuse odvezli na nucené práce do Německa.

„Krátce na to onemocněla maminka Zuzana (†37). Táta se snažil dostat domů, bohužel marně. Pustili ho až, když zemřela. Zradil ji žlučník, dnes banální problém, který by lékaři lehce vyřešili,“ uvedla paní Helena.

Křivé obvinění

Adolf Hankus se v té době složitě dostával do Bystřice z 1600 kilometrů vzdáleného Engerode v Německu, aby se mohl postarat o dcery. Pak začal od rána do večera tvrdě pracovat v továrně, aby je vůbec uživil.

Zhruba po roce, když se večer vracel ze směny a šel kolem místní hospody U Raszky, netušil, že ji zrovna vykrádá partyzánská skupina. Viděl ho však z okna jeden místní a označil ho jako pachatele.

„Druhý den nám Němci obklíčili dům, vtrhli dovnitř a začali řádit. Tátu nejdříve zbili a pak odvedli. Sebrali nám jídlo, lístky na jídlo a spoustu věcí. Na mě křičeli, když jsem plakala,“ vzpomínala paní Helena.

Mučen a popraven

Adolfa Hankuse (†42) celý den mučili a večer ho německý četník Rosenberg v boční uličce mezi poštou a nádraží popravil pěti ranami do týlu se slovy, že takový člověk nemá právo žít.

Tři sirotky si vzala do péče teta, která však bohužel byla na seznamu pro odvoz do koncentráku. Utrpení tak neskončilo. „Strašně jsme se bály, pořád jsme čekaly, kdy si pro nás přijdou, ale zřejmě prostě zapomněli,“ uvedla pamětnice, která vychovala jednu dceru a celý život pracovala jako úřednice.

Žena si stále uchovává poslední vzpomínku na tatínka. Jak se ohlédl a podíval se na ni, když ho odváděli. „Je zvláštní, že z Německa ho pustili domů za sirotky, měli pochopení, zatímco u nás Němce vůbec nezajímalo, co bude se třemi dětmi. Přijel si pro smrt. Válka je hrozná, a proto mi běhá mráz po zádech, když poslouchám o Ukrajině a o tom, že někteří válku tam podporují,“ dodala paní Helena.

VIDEO: Příběh Milušky Havlůjové.

Video
délka: 06:41.04
Video se připravuje ...

Příběh Milušky Havlůjové Post Bellum / Youtube.com / PINK PRODUCTIONS

Fotogalerie
5 fotografií