14°C
Celoživotní fanda fotbalového Baníku Ostrava se narodil ve Štramberku ještě za první světové války – 14. července 1917. „Bylo to pod vápenkou, mí rodiče sloužili u fabrikanta. Prošel jsem pak tamní jednotřídkou a gymnáziem v Příboře, tam jsem se potkal s mou ženou,“ vzpomíná.
K lékařství ho to táhlo zejména proto, že maminka trpívala nesnesitelnými bolestmi břicha, a on se při léčbě shlédl v mistrnosti felčara. „Poskytovat úlevu od bolesti lidem jsem se rozhodl i já,“ říká. Studium lékařské fakulty ale přerušila nacistická okupace.
„Byla to hrůza. Zatýkali lidi, gestapáci chodívali po špitále. Vyslýchali nás, zda nedáváme vězňům pít a jíst, to tvrdě trestali. Hrozné to bylo, tahle odporná válka,“ pokračuje tehdejší praktikant. Lékařem se stal konečně po válce. Promoval v lednu 1946.
I když nebyl komunista, vybrali jej soudruzi v roce 1950 jako šéfa interního oddělení v Bohumíně. Byli tam jenom dva lékaři na 90 pacientů. „Neměli jsme žádné vybavení, žádná legrace to nebyla. Ale zvládli jsme všechno,“ usmívá se uznávaný primář.
V důchodě zaskakoval v ambulancích
V bohumínské nemocnici pak pracoval téměř 35 let, do důchodu odešel v roce 1984. Medicíně zůstal věrný ale i v penzi. „Zaskakoval jsem v ambulancích v Bohumíně a Ostravě. Končil jsem v až osmdesáti v ordinaci civilizačních chorob,“ vzpomíná.
Dodnes studuje odbornou literaturu. „Pracoval jsem, pracoval, najednou je mi sto let. Ani jsem se nechtěl dožít stovky. Moc mi chybí práce a zdraví,“ vyznal se celoživotní lékař, dodnes soběstačný, vyzařující optimismus a pozitivní energii.
Ze života stoletého primáře
* Alois Blokša byl specialistou na léčbu tuberkulózy, diabetologem a kardiologem.
* Manželka Ludmila zemřela 20. května 2012, Alois ji poznal v 17 letech.
* Sestra Pavla Cupáková (†103) byla starší o dva roky a zemřela vloni.
* Primář má dvě děti, tři vnuky, šest pravnuků a jednu prapravnučku. Také dcera Šárka (73) je lékařkou, stejně jako i vnuk. Syn Radim (64) je inženýr.
