Většina dosud publikovaných historických fotografií zachycuje vilu těsně po dokončení, tedy s holými stěnami a bez vzrostlé zeleně. Součástí konceptu architekta Ludwiga Miese van der Roheho ale tvořilo sepjetí s přírodou. "Teprve z otcových fotografií, které pořizoval až do roku 1938, je možné si plně představit zamýšlené estetické působení domu," napsala v knize Hammer-Tugendhatová.
Unikátem jsou také barevné fotografie, které Tugendhat pořizoval experimentální a mezi tehdejšími amatéry neobvyklou metodou.
Každodenní život vily dokumentují nejen rodinné fotografie, ale i vzpomínky pamětníků, například guvernantky, která v domě žila. Autoři zaznamenali například její vzpomínku na paniku, kterou mezi Tugendhatovými vyvolala překvapivě ohlášená návštěva Miese van der Roheho. V domě totiž měli klavír, tedy kus nábytku, který pečlivý architekt nenaplánoval.
Kniha jako celek spojuje soukromé, historické a umělecko-historické pohledy včetně výsledků vědeckých konzervátorských průzkumů a dokumentace nedávných rekonstrukčních prací. Vedle kunsthistoričky Hammer-Tugendhatové se na knize podíleli její manžel Ivo Hammer, který působil v expertním sboru zřízeném kvůli rekonstrukci vily, a odborník na architektovo dílo Wolf Tegethoff.
Vila Tugendhat z let 1928 až 1930 patří k nejdůležitějším stavbám evropské moderny. Rodina Tugendhatových uprchla z Československa před nacisty, později se objekt využíval k nejrůznějším účelům. Nyní je přístupný veřejnosti a pečuje o něj Muzeum města Brna. V roce 2001 UNESCO vilu zařadilo na seznam světového kulturního dědictví.
Jan Tomandl ktp
