Častým motivem na autorčiných obrazech jsou levitující postavy — skutečné nebo imaginární bytosti ve stavu beztíže, které proměňují zdánlivě obyčejné výjevy v surreálné scenérie. Jimi je inspirováno architektonické řešení expozice. Obrazy se "vznášejí" v prostoru zavěšené na strunách, průvodní texty najdou návštěvníci na rubu obrazů.

Výstava je sice pojatá jako retrospektiva a sleduje základní vývojovou linii, ale stejně důležité je i její tematické členění. V jedenácti oddílech naznačuje žánrovou rozmanitost a výtvarnou všestrannost práce Vostřebalové Fischerové, včetně její činnosti na poli architektury. Autorka jako malířka často zachycovala lidské odcizení a mezní situace života. Zobrazovala postavy žijící na okraji společnosti: pijáky, žebráky, starce, posluhovačky, dělnice či prostitutky. Na výstavě jsou však i krajiny a fantazijní výjevy.

Výtvarnice se narodila v roce 1898 v Boskovicích na Blanensku. Za první republiky reagovala na aktuální výtvarné a společenské proudy, avšak zůstávala solitérkou. "Lze říci, že byla ve své době nepochopena," uvedla kurátorka Martina Pachmanová. Hlavní tvůrčí etapa Vostřebalové Fischerové je prakticky uzavřena rokem 1939, kdy se jako malířka odmlčela. Po válce působila jako učitelka kreslení a výtvarné výchovy. Zemřela v roce 1963.

Meziválečné dílo Vostřebalové Fischerové později propagoval její syn. Za normalizace se při retrospektivních výstavách zdůrazňovalo členství umělkyně v komunistické straně a její tvorba byla interpretována jako sociální kritika kapitalistické společnosti. Moravská galerie to však označuje za zavádějící výklad, který pomíjí celkové ladění díla.

Výstava v Pražákově paláci potrvá do 23. února. Doprovází ji monografický katalog.