Sochař Jiří Pec ve spolupráci se zvukovým umělcem Tomášem Vtípilem připravili plán kameninové sochy se zvukovými interaktivními prvky. Inspirovala je japonská socha psa Hačikó jako památník psí lásky a věrnosti. Hačikó léta čekal na svého zemřelého pána na nádraží v Tokiu.
Socha bude vytvořena na základě detailního 3D skenu Fina a s použitím nahrávek jeho hlasu, přičemž může sloužit také k vystavování dalších zvukových děl. Fin, který patřil majiteli jedné z hospůdek, proslu přívětivou povahou a dočkal se přezdívky „psí král Lužánek.“
Fin zvládl i focení
S bílým ovčákem se seznámila i Eva Colledani. Fin přišel do jejího fotoateliéru s jiným psím kamarádem a původně neměl pózovat. „Přišel jen jako doprovod. Ale kdo by nechtěl mít fotku takové psí celebrity jako je Fin? Tak jsem se zeptala, jestli nechce Fin taky fotku a jeho páníček souhlasil,“ popsala setkání.
Fin byl na focení očividně zvyklý. „Protože si lehl přesně tam, kde jsem předtím fotila jiného pejska a tvářil se celou dobu velmi důstojně a reprezentativně. Myslím, že ho z Lužánek všichni známe jako důstojného pana psa, který tam dohlížel na pořádek,“ shrnula fotografka.
Věrný Hačikó čekal 9 let na svého pána
Nejslavnější japonský pes Hačikó z plemene Akita Inu denně doprovázel svého pána, když šel do práce a čekal na něj večer na vlakovém nádraží Šibuja. Když profesor Hidesaburó Ueno v květnu 1925 náhle zemřel na pracovišti, psa si vzali do péče profesorovi příbuzní. Hačikó však neustále utíkal a vracel se do profesorova domu.
Péči o psa proto převzal profesorův zahradník, který jej znal už jako štěně. Hačikó každý večer odcházel na nádraží, doufaje, že se profesor konečně vrátí z práce domů. Na mrtvého pána vydržel čekat celkem 9 let. Zemřel 8. března 1935 ve věku 11 let. Jeho ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu, před nádražím Šibuja má svou sochu a stal se námětem filmových zpracování.
VIDEO: Psí hrdinka Aiša
Hrdinka Aiša uběhla desítky kilometrů, aby se stala miláčkem útulku Kateřina Bokrová Lang
