Respektovaný písmák a jeden z posledních předválečných klasických kantorů ovlivnil celé generace lidí na pomezí Moravy a Slovenska. Na Horňácku donedávna nebylo nikoho, koho by tento skutečný vzdělanec neučil číst, psát nebo zpívat.
Ještě v devadesáti letech prováděl turisty po větrném mlýně, který je ikonou nejen Kuželova, ale i celého kraje. Byl nejstarším aktivním průvodcem po kulturní památce v Česku. A dost možná i ve střední Evropě.
Vyšel z chudých poměrů
František se narodil Tomáši a Jenofě Okénkovým jako nejmladší dítě ze tří sourozenců. Otec, aby zajistil rodině alespoň nějaké peníze, před první světovou válkou tvrdě dřel 14 let v USA.
V letech 1937 až 1941 studoval v Mužském učitelském ústavu v Brně. V roce 1941 začal učit jako praktikant v malovrbecké jednotřídce. Po složení zkoušek učil v Kuželově, ale zanedlouho nacisté tehdy začínajícího kantora totálně nasadili do letecké fabriky v Kunovicích.
Po válce učil dvacet let v Malé Vrbce. Od 1. srpna 1965 do roku 1982 byl pak ředitelem školy v Hrubé Vrbce. „Při výuce vždy kladl důraz na místní lidové tradice,“ shodují se místní.
Do učitelské penze odeše »pan rídící« po čtyřiceti letech praxe v roce 1983. V roce 1987 získal místo kustoda a průvodce v kuželovském větrném mlýně. Nevšednímu muži to přineslo novou životní náplň.
Stál u zrodu folklorních slavností
Již za války, v roce 1942, se František Okénka stal členem legendární cimbálové muziky Jožky Kubíka. Hrál v ní až do roku 1977, kdy nejslavnější hudecká muzika na Moravě zanikla. Dalších deset let hrál, zpíval a působil jako konferenciér a vypravěč humorných historek v elitní Horňácké cimbálové muzice Martina Hrbáče.
V roce 1957 byl František Okénka i jedním ze zakladatelů Horňáckých slavností. Ty jsou dnes považovány za ojedinělou přehlídku opravdových lidových tradic v Česku.
Kde leží Horňácko?
Horňácko leží na úpatí Bílých Karpat pod Velkou Javořinou na moravsko-slovenském pomezí. Tvoří jej devět obcí: Lipov, Louka, Malá Vrbka, Hrubá Vrbka, Javorník, Kuželov, Nová Lhota, Suchov, centrum oblasti Velká nad Veličkou a řada samot zvaných Mlýny, roztroušených podél říčky Veličky mezi Javorníkem, Vápenkami a Suchovem.
Během staletí patřily obce k různým panstvím, od roku 1381 většina z nich k panství strážnickému.
Horňácko je zřejmě poslední výspou tradiční venkovské pospolitosti v Česku. Od ostatních se odlišuje nářečím, má zvláštní tradice lidového umění a řemesel, které se odrážejí v lidovém stavitelství, oděvu a folkloru.
Horňácko je unikátem i ohledně náboženství. Historicky na jeho území žily a žijí vedle sebe pospolu tři komunity: katolická, evangelická a židovská. K nim přibyl před lety dokonce i pravoslavný monastýr.
VIDEO: Tak vypadal loňksý ročník Horňáckých slavnosti.
Loňksý ročník Horňáckých slavností se konal už po 60., průvod krojovaných byl proto delší, než tomu bývá obvykle. Hynek Zdeněk
