Dušan ho poslechl a nyní je držitelem osmi českých rekordů. Ujel 353,7 kilometru na kole pro vozíčkáře neboli handbiku za jeden den. Přejel na něm Českou republiku a kromě dalších jezdeckých rekordů má za sebou i jeden netypický – zatloukání hřebíků na čas. 100 mm dlouhý hřebík dostal na jedno bouchnutí kladivem do březového špalku za 0,53 sekundy. Setkáváme se s ním v jeho rodinném domku v Žeravicích na jižní Moravě. Je to usměvavý čtyřiatřicátník, rozvedený otec dvou dětí, ze kterého čiší optimismus, a hned, jakmile nás usadí v prostorném obýváku s vyhřívanou podlahou, nabízí nám čaj a slivovici. Chvíli to vypadá, že se vůbec nedostaneme k rozhovoru, protože Dušan Petřvalský začíná zpovídat nás. Jakou jste měli cestu? Jak se máte? Proč jste nepřijeli už večer a nepřespali u mě? Zkrátka mimořádně pohostinný a srdečný člověk. Přitom jeho život rozhodně není žádné peříčko.
Dětství
Když mu bylo deset let, chodil pomáhat kamarádovi s koňmi tahat dřevo z lesa. „Maminka pracovala v JZD, tatínek jako zedník a po dvou starších bratrech jsem dědil všechno oblečení,“ vzpomíná Petřvalský. Jezdil rád na kole. Často závodil s autobusem a vyhrával. Později zatoužil po rychlejším pohonu, než jsou jeho nohy. Po motocyklu. Proto chodil pomáhat do stolárny a vinařství, aby si na něj vydělal. Měsíc před patnáctými narozeninami se však stalo něco, co navždy změnilo jeho život.
Ze srážky si nic nepamatuje
Čtrnáctiletý Dušan se vracel 31. března 1997 se svými kamarády z chaty autem a píchli kolo. „Jdu se vyčůrat,“ oznámil, přešel cestu a u krajnice na druhé straně vykonal potřebu. Když skončil, otočil se a v tu ránu ucítil prudký náraz. Od té doby si nic nepamatuje. Z vyprávění kamarádů však ví, že do něj v plné rychlosti najelo projíždějící auto. „Zlomil jsem se o střechu a skončil v příkopě,“ šokuje Petřvalský. Neznámý řidič ani nezpomalil. Dupl na plyn a ujel. Dušan měl poraněnou páteř, roztrhnuté čelo, těžký otřes mozku a upadl do kómatu na 21 dní.
Probuzení z kómatu
Poté, co po nehodě prvně otevřel oči, viděl hadičky, blikající přístroje a před sebou bratra a maminku. Po probuzení byl převezen do léčebny pro děti a dospělé v Košumberku, kde zůstal do 23. prosince. Tam si krátil čas vyšíváním. Za sedm měsíců vytvořil asi 40 obrázků, a jelikož přijímal stravu pomocí kapaček, zhubl z 66 na 46 kilogramů. Když dostal propustku, vzali ho kamarádi na závody motorek, kde dříve působil jako mechanik. Tam ho postihla další hrozivá rána osudu. V poslední zatáčce se mu zabil nejlepší kamarád.
Přejel Česko
„Co se týká chození, utěšoval mě doktor, že to za tři měsíce rozchodím,“ říká Dušan. Cit do nohou se mu ale nevrátil a postupem času zjistil, že nebude chodit už vůbec. Mohl ale jezdit. A tak se rozhodl, že bude jezdit všude a hodně. Stále více se věnoval jízdě na handbiku. Nejdříve v patnácti lidech jeli napříč republikou. Když dojeli do cíle, tak se jich lidé ptali, co udělají příští rok. Dušan Petřvalský se tehdy s kamarády zamyslel a odpověděl: „Všechny cesty vedou do Říma – já tam jedu taky.“
Zvládli to za 10 dní
Bylo 22. srpna roku 2001, když vyjela z Brna šestičlenná výprava. Tvořil ji Dušan, nákupčí, kuchař, dvě fyzioterapeutky, které se střídaly v řízení doprovodného osobního auta a po náročném dni hlavnímu aktérovi masírovaly ruce. „A vedle mě jel jako doprovod cyklista. Každý den jsme zvládli v průměru 147 km. Původní plán byl, že pojedeme patnáct dnů tam, ale nakonec jsme to zvládli za deset,“ udivuje rekordman. Tento čas je o to víc překvapující, že se celý tým během cesty řádně občerstvoval. V autech měli padesát litrů bílého a padesát litrů červeného vína, které jim došlo už u italských hranic.
Setkání s papežem
Setkání s papežem nebylo jasné až do samého konce. Nakonec jim ho zajistil český velvyslanec v Římě, který týmu předal čtyři audienční lístky, díky kterým jim Jan Pavel II. věnoval několik minut svého drahocenného času. „Samotný zážitek se nedá moc popsat,“ líčí Dušan, ale přesto se o to pokouší: „Když se Svatý otec objevil, přijel jsem k němu, políbil mu prsten a on ke mně promluvil kostrbatou češtinou. Požehnal mi a řekl, že mám dále sportovat.“
Tour de France
Když se vrátil, pokračoval v jízdě na handbiku a vytvořil mnoho rekordů. Přešel do ligy vozíčkářů, která pořádala sbírkové akce s názvem: Přisedni si. Pak vstoupil do paraCENTRA Fenix jako nepedagogický pracovník se zaměřením na sportovní aktivity.
Žena a děti
Když se Dušan Petřvalský účastnil závodu Jesenický šnek, seznámil se se svou budoucí ženou, s níž postavil rodinný dům. V roce 2005 se jim narodila dvojčata, ale po pár letech se rozvedli. Teď si často k sobě brává děti, momentálně není zadaný, ale má hodně kamarádů, kamarádek a přátel.
