Nemocnice, kde nikdo neleží? Tady lékaři zkouší to, co si jinde nemohou dovolit!

Simulační centrum je věrnou kopií skutečné nemocnice. Když projdete dveřmi, dýchne na vás atmosféra profesionálního zdravotnického zařízení – všude je sterilně čisto, monitory blikají a vy máte pocit, že jste na opravdovém urgentu. Ten tvoří srdce budovy, ale zázemí je mnohem širší – od anesteziologicko-resuscitačního oddělení přes pediatrii až po sanitku pro zásahy v terénu. 

Jenže v postelích a na operačních stolech neleží lidé, ale figuríny.  A nejde o žádné obyčejné gumové panáky – tihle roboti za miliony korun dýchají, reagují na léky a umí napodobit třeba i infarkt, aby zdravotníky prověřili. „Díky těmto sofistikovaným simulátorům si můžeme vyzkoušet i takové věci, pro které v reálném nemocničním provozu není prostor,“ vysvětluje ředitel centra Petr Matouch.

Tady se rodí sehraný tým

Kouzlo ale nespočívá jen v drahých přístrojích. Jde o lidi. V reálné nemocnici musí doktor, sestra i záchranář fungovat jako jeden sehraný tým. A přesně to se tady učí. Studenti různých oborů se potkávají nad jedním lůžkem a zjišťují, jak důležité je spolu mluvit a respektovat práci toho druhého.

„Je to tréninkové prostředí, kde student může nacvičovat, opakovat a hlavně bezpečně chybovat. V praxi už pak tu chybu neudělá,“ vysvětlují zástupci projektu. Centrum navíc neslouží jen studentům. Využívají ho i hotoví zdravotníci z praxe, kteří tu mohou vyzkoušet nové metody a složité zákroky. Všichni mají jediný cíl: mít v reálném provozu jistou ruku a chladnou hlavu.

Splněný sen za miliony

Dnes je cvičná nemocnice chloubou univerzity a celého kraje, ale cesta k ní byla dlouhá. O podobném centru se snilo už od roku 2010. Velkou zásluhu na tom, že dnes funguje, má i proděkanka lékařské fakulty Ivona Závacká. „Mám z toho krásný pocit, je to velké zadostiučinění. Podařilo se nám projekt dotáhnout a po třech letech provozu vidíme, že to má obrovský smysl,“ usmívá se Závacká. O výuku je velký zájem a sály jsou dnes plné studentů.

Investice, která chrání životy

Vybudovat takový areál není levná záležitost. Bez pomoci Evropské unie by to šlo jen těžko. „Celkově projekt vyšel na 220 milionů korun. Zhruba 187 milionů jsme získali z evropských dotací a 33 milionů přidal stát,“ doplňuje Závacká s tím, že na špičkové vybavení přispělo i město Ostrava a kraj. Peníze tak putovaly na správnou věc – do vzdělání těch, kteří se o nás starají, když to potřebujeme nejvíc.

Názory a stanoviska vyjádřené zde nemusí nutně odrážet postoje Evropské unie.