Co jsou to cestovní náhrady?

Povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci náhrady za cestovní výdaje je ustanovena v Zákoníku práce, konkrétně v §152. Cestovní výdaje patří mezi ostatní náhrady výdajů, které mohou zaměstnanci vzniknout v souvislosti s výkonem práce. Zaměstnanec může požadovat také náhradu výdajů za opotřebení vlastního nářadí či jiných předmětů.

Tip: Více informací o cestovních náhradách v roce 2023 najdete v článku společnosti Vema zde.

Cestovní náhrady mohou vzniknout:

  • při pracovní cestě,
  • při cestě konané mimo pravidelné pracoviště,
  • při mimořádné cestě v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu – jedná se například o:
  1. zaměstnance držící pohotovost,
  2. zaměstnance absolvující mimořádnou přesčasovou směnu
  3. nebo když zaměstnavatel nařídí zaměstnanci výkon práce mimo sjednanou pracovní dobu,
  • při přeložení,
  • při dočasném přidělení,
  • při přijetí do zaměstnání v pracovním poměru – pouze pro zaměstnavatele odměňující platem,
  • při výkonu práce v zahraničí – nejedná se o zahraniční pracovní cesty, ale o případy, kdy má zaměstnanec jako místo výkonu práce uvedené místo v zahraničí.

Autor: Freepik.com

Komu vzniká právo na výplatu cestovních náhrad?

Hlavními příjemci cestovních náhrad jsou zaměstnanci v pracovním poměru. Zákoník práce nadále cestovní náhrady rozlišuje podle toho, zda zaměstnavatel odměňuje zaměstnance platem, či mzdou. Na výplatu cestovních náhrad mohou mít v určitých případech nárok i zaměstnanci, kteří pracují podle smluv o pracích konaných mimo pracovní poměr (např. DPP a DPČ). V tomto případě však zaměstnanec musí mít sjednané také místo pravidelného pracoviště.

Jaký je rozdíl mezi místem výkonu práce a místem pravidelného pracoviště?

Místo pravidelného pracoviště hraje ve výplatě cestovních náhrad velkou roli. Pracovní cesta je podle Zákoníku práce cesta konaná mimo místo výkonu práce. Místem výkonu práce může být jedno i více míst zároveň, kraj, stát, ale také více konkrétních adres zároveň. Jedná se o povinnou součást každé pracovní smlouvy. Pokud zaměstnanec nemá sjednané místo pravidelného pracoviště, je za něj považováno právě místo výkonu práce.

Aby se zaměstnavatelé nemohli výplatě cestovních náhrad „vyhnout“, nesmí být místo pravidelné práce sjednáno šířeji než jedna obec. Pokud tomu tak je, právo na cestovní náhrady automaticky vzniká.