Náš rozhovor se bude z větší části točit kolem vína. Začněme tedy otázkou – jaký máte vztah k vínu?

Velice kladný, jelikož moje maminka se narodila kousek od Mikulova, ve vesnici Prušánky, a polovina její rodiny tam tenkrát měla i vinice. Takže ta krev už ve mně proudí… A já mám víno strašně ráda. Jsem takový ten vinař, co v létě pije bílé a v zimě červené. Bílé mám ráda suché, chutná mi třeba německý ryzlink a taky minerální vína. Můj muž dokonce našel ve víně až takovou zálibu, že absolvoval someliérský kurz.

Jaké to pro vás má výhody?

Nechávám si od něj radit. Taky mi ukázal aplikaci, kterou často používám při nákupech v cizích zemích. Vyfotím etiketu na vinné láhvi a aplikace mi ukáže, jak bylo víno ohodnoceno různými lidmi. Tak se trochu řídím i podle toho.

Považujete se za znalce?

Jezdíme často do Mikulova, k Marcinčákům (rodina vinařů – pozn. red.), kde se snažíme víno ochutnávat, a Marcinčákové mi řekli, že nemusím být znalec, že je důležité, že piju víno, které mi chutná.

Kterou skleničku si nejlépe vychutnáte?

Víno si nejvíc vychutnám, když mám po práci. Například právě teď, když natáčíme mou televizní show. Je to dost náročné, protože i spolupřipravuju scénáře a vymýšlím různé věci okolo. Když se pak vrátím domů a jeden z nás dá spát malou, sedneme si na balkonek a manžel mi nalije nějaké dobré víno. Tak to si pak vychutnám úplně nejvíc. Mám při tom pocit dobře vykonané práce s vědomím, že teď už si tu sklenku můžu dát.

Když máte doma člověka, který vínu tolik fandí a ledacos o něm ví, máte také nějakou sbírku – něco, co si šetříte pro výjimečné chvíle?

No samozřejmě! (smích). Vzhledem k tomu, že manžel je doktor, nastřádal si takových lahví za svůj dlouhý profesní život už hodně. Nedávno jsme ve sklepě dělali pořádek a manžel zjistil, že máme vína, a to i dobrého, hrozně moc. Tak jsme začali přes léto odpíjet, aby se nám to nekazilo. (smích) Máme vinotéku, kam dáváme ty nejlepší kousky, a než si otevřu lahev, vždycky se manžela zeptám, kterou si mám vzít, abych nedopatřením neotevřela nějakou důležitou. Stává se totiž, že on si se mnou dát nechce, a je škoda kvůli mé jedné skleničce otvírat dobré víno a pak ho nedopít. Proto se s ním radím. Ale sbírku máme! (smích)

Dodržujete v ní také všechny ty přísné skladovací podmínky, které platí pro různé typy uzávěrů, různé odrůdy a tak dále?

Nemáme nastavený žádný kalendář, který by nám nakazoval, kdy máme jít do vinotéky a otáčet lahve, aby korek byl zalitý zase z druhé poloviny, ale lahve nám leží! (smích)

Víno má v moderní společnosti spíše hezké jméno, píše se, jaké obsahuje zdraví prospěšné látky a jak obecně blahodárně působí na lidský organismus, často se ale také řeší, kolik sklenek a jak pravidelně je zdravých, zda vůbec… Váš manžel je lékař – jak tyto věci vnímá on, potažmo vy? Omezujete se, nebo naopak nikoli, je podle vás víno lék, nebo metla?

Tím, že oba hodně pracujeme, dáme si víno jen občas. Máme doma takové pořekadlo, které má ještě další rozměr díky tomu, že můj manžel se tak jmenuje – Všeho s mírou! Nic vám rozhodně neuškodí, pokud si to dáte s mírou… Takže já piju vždy s mírou s Mírou. (smích)

Budete teď mít několik důvodů k oslavám. Třeba až se tento rozhovor dostane čtenářům do ruky, budete za sebou mít první odvysílanou show Marta. Co nám o tomhle pořadu řeknete?

Není to žádná typická talk show, do které by přišel host, sednul si a povídal. Já s hosty dělám různé věci, takové challenge (výzvy, pozn. red.). Vyzvídáme od blízkých nebo nejlepších přátel pozvaného hosta, co pro něj připravit legračního nebo zábavného, co by chtěl třeba vyzkoušet, zažít. I proto na scénářích hrozně dlouho pracujeme. Máme vždy dva hlavní hosty a k nim si, podle toho, co se nám podaří zjistit, zveme hosty tajné a vymýšlíme i tajné a legrační challenge. Prostě chceme překvapit a pobavit.

Na co se v tomhle ohledu těšíte nejvíc?

Nejvíc mě asi budou bavit ty challenge, i proto, že mi zaberou nejvíc času na vymýšlení. Taky mě baví své hosty poznávat – nemůžu zvát jen ty, které znám, občas přijdou i takoví, které jsem viděla třeba jen jednou nebo taky nikdy v životě a ze kterých mám vítr. Učím se, jací ti lidé jsou. Jinak fungují před kamerou, než když se s nimi setkáte osobně. Takže je to pro mě i takové hodně zajímavé učení o životě.

Asi budete slavit i nástup dcerky do školy. Jak se na září těšíte? Bude to určitě náročné, ještě ve spojení s natáčením…

Mám skvělý systém. Většinu dílů show máme předtočenou, v září nás čekají ještě čtyři. A točíme čtyři díly během dvou dnů. Snažím se dodržovat pravidlo, že odpoledne si nechávám volné. Všechny rozhovory, focení, natáčení směřuju na dopoledne. Dcera už mívala nějaké kroužky a v září budeme pokračovat. Na ty kroužky ji až na výjimky vozím já a chci to tak i zachovat. Proto si na pracovní věci vyhrazuji čas tak do 14:30, a pokud nejsem zrovna s kapelou na turné, mám odpoledne jen pro Marušku.

Když jste zmínila kapelu, tam se chystá něco, co zasluhuje oslavovat?

S mojí německou kapelou Die Happy dopisujeme nové album. Nevíme ještě přesně, kdy ho vydáme, protože jsme všichni poměrně zaměstnaní a najít společný termín v kalendáři je dost těžké, ale doufám, že na jaře by to mohlo vyjít. A po půl roce po tomhle albu bych ráda vydala své album sólové. Nedávám si toho nikdy moc najednou právě proto, aby mi zůstal čas na osobní život, hlavně na manžela a na Marušku. Nejdůležitější je vždycky si to dobře naplánovat, a jelikož jsem žila půl života v Německu, organizaci ovládám opravdu na jedničku. (smích)