Která pražská čtvrť vám nejvíc přirostla k srdci, s jakou je spojeno vaše dětství?

Strašnice a Vršovice. Ve Strašnicích jsme bydleli a do Vršovic jsem jezdila na základku. A pak centrum. Tam je krásná budova konzervatoře a hned vedle filozofická fakulta. Tak tam jsem zase prožila období mezi čtrnáctým a pětadvacátým rokem.

Jak vzpomínáte na studentská léta?

To byla nádhera. Měla jsem na vysoké škole denní studium a do toho hrála v divadlech a chodila na jazykovku. Bylo to krásné období plné knížek, divadelních her a cestování.

Pražáci nedají na hlavní město dopustit. Jak Prahu vnímáte vy, měnil se s léty váš vztah k rodnému městu?

Jen se pořád prohlubuje. Loni jsem natočila klip k písničce Nad Vltavou. Ta můj vztah k Praze naprosto vystihuje.

Žijete víc v Kanadě než v Česku, po čem se vám nejvíc stýská?

Stále žiju v Kanadě. A stýská se mi už osm let po rozkvetlých třešních. V době, kdy v Česku kvetou, máme tady v Montrealu ještě tuhou zimu. A pak je hned léto, takže to jarní období nějak nikdy nestíhám…

Jsou v Praze místa, která máte obzvlášť v oblibě a která určitě představíte i svým synkům?

Kluci Prahu znají z prázdnin a nejradši mají metro a železniční most.

Máte v Praze oblíbenou restauraci, fitko, butik nebo jiný podnik?

To ani ne. Já moc do restaurací nechodím. Nerada čekám, takže si radši uvařím sama. A s dětmi už tuplem. A když už někam jdeme, tak mám v tašce milion pastelek a papíry, ať mají co malovat. Ale mám radost, že je v Praze tolik vegetariánských a veganských podniků. To je skvělá zpráva pro zvířata i pro nás, jejich milovníky.

Určitou dobu jste preferovala alternativní stravování. Co vás k tomu vedlo, jak dlouho jste to vydržela?

Miluju zvířata. Totální vegankou jsem byla asi tři roky a vegetariánkou pět let. Teď jednou za čas maso jím. Protože ho připravuji i klukům, sem tam ochutnám. Ale už se těším na dobu, kdy to nebude norma. Protože naše tělo nechce být pohřebiště, ale zahrada…

Vypadáte stále jako holčička, myslíte si, že za to může i způsob stravování?

Děkuju. Jako holčička si nepřipadám. Táhne mi na 40 a ten věk se mi líbí a taky se mi líbí, že se do obličeje všechno zapisuje. Jsme trochu jako stromy a jejich letokruhy. Ale děkuju. Myslím, že mladistvému duchu a pleti svědčí nekouření cigaret, nekonzumace masa a mléka a nepití alkoholu.

Když se vrátíme zpět k metropoli, v jakém prostoru nejraději koncertujete?

Spíš, kde natáčím. Klip Nad Vltavou a Don diri don jsme točili na Karlově mostě a pod ním v malých uličkách hned vedle…Řásnovku a Haštalské náměstí mám zase spojené s klipem Džíny a Nech mě jít… Hloubětín byl ve znamení sprejerů a Bot proti lásce a Láska umí víc se natáčela na zasněženém Barrandově. A kdybych začala o filmech a lokacích, které mám ráda, tak tu budeme do zítřka. Prahu prostě miluju!

Na co se vždycky nejvíc těšíte, když přijedete do Prahy?

Na večerní náplavku, když je krásně vidět Pražský hrad, a na objevování všeho, co se za ten rok změnilo. Chodím všude pěšky, tak si nejde změn nevšímat.

Máte v plánu se natrvalo do Prahy vrátit? Čeští fandové by to určitě uvítali…

Nikdy jsem neměla v plánu to neudělat. Jen teď musím myslet hlavně na naše kluky a ti jsou doma v Montrealu. Uvidíme, jak se rozhodneme dál.

Za album Růže máte Zlatou desku, co na to říkáte?

Máme všichni radost. Je na ní obrovské množství muziky a energie talentovaných lidí. Spousta práce a krásných textů. Zaslouží si myslím vrchovatě pozornost a místo v srdci mých fanoušků. Už se k nim dostaly písničky Nad Vltavou, Zásah, Paralelní světy, Solnej sloup, V trávě...

Představíte svou nejčerstvější hudební novinku?

Je to právě ta pestrá deska Růže. Moderní, popová, taneční, folková…má v sobě prostě všechny barvy, které mám v hudbě ráda. A přitom neztrácí celistvost a integritu. Míchala se po celém světě. V LA, v Montrealu, v Praze, v NYC… ale nazpívaná je česky. Má v sobě obrovské emoce a spoustu příběhů. A v hlavní roli je samozřejmě láska. I ta, co se vytrácí, i ta, co zraňuje.

Na jakých dalších projektech pracujete a co vás v nejbližší době čeká?

Většinou ráda mluvím až o tom, co je hotové. Plánů a nápadů mám v hlavě nekonečně množství, ale co spatří světlo světa, to nikdy nedokážu dopředu říct.