Odkud pocházíte, kde jste vyrůstal?

Často používám termín „jsem všudezdejší“. Tohle označení jsem si od Vlasty Buriana půjčil, abych vlastně vysvětlil, že se cítím doma na více místech. Narodil jsem se v Hlučíně, tam jsem vyrůstal, poznával svět, objevoval život… Rodiče jsou ale z Hané, takže zároveň patřím tak trochu na olomoucký venkov. No a v jazyce se mi to hezky pomixovalo, takže někdy nevím, čí jsem. Ale ano, jsem rodilý Hlučíňák, Prajzák, jak se muvi po našemu. Jsem sentimentální povaha, takže mám srdečný vztah ke každému brůdku, ke každé muldě na pískovně i k těm našim krásně nevzhledným panelákům na Rovninách.

Když jste odešel z Moravy hledat angažmá, zamířil jste rovnou do Prahy?

První nabídka přišla z blízkého Českého Těšína, to se mi zdálo moc blízko, pak přišli z karlovarského divadla a já se rozletěl daleko na západ. To mi připadalo jako největší dobrodružství. Taky bylo. Předstíral jsem v osmnácti letech dospělost a pokoušel se z první gáže ušetřit na vysavač, abych dokázal svoji zralost. Během následujících dvou let jsem pochytil spousty poučných věcí. Neměnil bych. Až pak přišla Praha. Nebo já přišel do Prahy. Vlastně obojí, asi bych z Karlových Varů neodešel, kdyby si pro mě nepřišla nabídka z Prahy.

Jak jste se v metropoli zabydloval? Jak jste vstřebával ruch velkoměsta?

První podnájem byl teda jako z hororu. Ale jsem optimista a fatalista. Všechno je, jak má být, a všechno je správně. Tramvaje jsem znal už z Ostravy, takže mě ruchem Praha nějak nezaskočila. Zase jsem poskočil o kousek blíž svému ideálnímu světu plnému barev, hudby, ruchu, živlů, historie, budoucnosti, přátel...navíc mě doprovázela moje žena a pes.

Kde všude jste bydlel, než jste se usadil na Proseku?

Nejdřív v  Břevnově, pak na Smíchově, ve Lhotce, v Braníku, pak měsíc v divadelní šatně, ve Kbelích, v Ďáblicích, na Pankráci, na Invalidovně, na Stírce, v Ládví. Všechno mělo svoje, ale je to čím dál lepší.

Proč padla volba právě na Prahu 9?

Určitě za to může developer, který si na tomhle místě sehnal pozemky a začal stavět právě včas, když jsem hledal nejvhodnější novostavbu v dosahu metra. Pak bylo ještě fajn, že měli byt s okny na jižní stranu, abychom měli pořád v bytě hezky teplo a jasno. Jinak by mi bylo asi jedno, ve které části města to je. No asi mi taky vyhovuje, že je to do centra Prahy stejně tak daleko jako na její konec a ven na výlety na kole.

Prosek bývá spojován většinou s rozlehlým sídlištěm, přitom je tu malebnější starý Prosek, krásné Prosecké skály…Objevil jste tato místa?

Objevil, možná přesněji řečeno byl jsem naveden je objevit. Ale takhle je to už šestnáct let, že jsem naváděn k dobrým věcem. Často si vyjdeme procházet blízké okolí. Krocínku, Kelerku, Vyhlídku, Park Přátelství…

Jak se v Praze 9 žije, máte blízko třeba sportovní zázemí, nákupy, zábavu?

Mám permanentku do sauny v hotelu, mám kamarádky prodavačky v supermarketu, známé na naší poště, baví mě být „domácí“. Ale stejně tak jezdím často do centra. Musím, kvůli práci. A chci, abych si užil celou Prahu, když už ji máme. No schválně, kolikrát se Pražáci jdou jen tak projít Nerudovkou? No vidíte, a já tam taky už přes rok nebyl. Hanba! Moc rád chodím na pizzu do Corleone, to je tak tři minuty chůze. A hned přes cestu je Prosecco, to když ten oběd má být víc nóbl. Když je mimořádnější příležitost, jako narozeniny, registrace nebo promoce.

Kousek pod vámi je areál s oblíbenou bobovou dráhou, už jste ji byl vyzkoušet?

Už mockrát! Nejsem teda adrenalinový odvazista, ale když mi na někom záleží, jdu s ním na boby. A když se tam přes léto griluje, nedá se jen tak odejít. Dole u Rokytky v Podviní  je ještě lanové centrum, to je taky zábava. A vůbec celý ten parkový areál.

Co si na bydlení v Praze 9 nejvíc pochvalujete?

Klid a zároveň ruch. Ale především to, že až jednou v důchodovém věku splatím tu hypotéku, budeme mít vlastní byt. To je při mé povaze neuvěřitelný úspěch!

V současnosti jste šéfem souboru muzikálu v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Na jakých projektech jste pracoval, pracujete a co chystáte?

To je otázka, na kterou bych dokázal odpovídat hodiny! Tak telegraficky: v minulosti koncerty Jsme muzikál 1, 2, 3, West Side Story, festival Na scénu!, teď Chyť mě, jestli na to máš, v budoucnu Sweeney Todd, Šumař na střeše, Duch. Mezitím všelijaké menší akcičky a mimořádnosti. Vlastně se všemožně snažím souboru prospět, aby mohl ukázat, jaká síla v něm dřímá.

S kým ještě jako režisér spolupracujete a na čem konkrétně?

Překvapivě spolupracuju v divadle s dramaturgem Pavlem Bárem, teď momentálně s výtvarníky Davidem Bensonem a Veronikou Hindle. A s choreografkou Denisou Kubášovou. A s dirigenty. Lidi si asi neumí představit, co ty dlouhé týdny pořád zkoušíme a probíráme, když jde jenom o divadlo. Ale aby ten muzikál působil jako uvolněná zábava, musíme si projít týdny dřiny a křečí. Probíráme každý verš, každý převlek, každou přestavbu. Mimoto režíruju v České televizi dětské pořady – Studio Kamarád, Planetu Yó a to chce taky svoje přípravy a konzultace. Ale konkrétně tedy: moje příští důležité datum bude 2. 12., kdy uvedeme v české premiéře broadwayský trhák Chyť mě, jestli na to máš. Martin Harich a Martin Stránský v hlavních rolích. A bude to show!

V jakých rolích vás mohou vaši fandové vidět?

Režírování mě naštěstí pořád ještě nezbavilo nesmrtelných inscenací – Noc na Karlštejně v Karlíně, Miluju tě, ale… v Divadle Palace, Světáci na zájezdech Divadelní společnosti Háta. V Hybernii hraju zloducha v Přízraku Londýna a dobráka ve Sněhové královně, nejnověji v Liberci Célestina v operetě Mamm´zelle Nitouche. Přijďte!