Vzpomínáte si na své první dny v Pivovaru Litovel?

Vzpomínám si hlavně na den, kdy jsem poprvé stál na prahu litovelské varny. Naskytl se mi nezapomenutelný pohled na krásnou místnost s měděnými kotli uloženými v kardinálském mramoru. Bylo brzy ráno, přítmí a já stál fascinován touto pivovarskou katedrálou. Ve varně jsem cítil mnoho, pro mě tehdy neznámých vůní. Obdivuji se tomu všemu dodnes.

V mladém věku jste byl jmenován sládkem v litovelském pivovaru, jak jste se cítil?

Bylo mi 25 let, když jsem se v roce 1982 stal sládkem v litovelském pivovaru. Zpočátku jsem si ani neuvědomoval tu velkou zodpovědnost, kterou jsem převzal. Alespoň mi nesvazovala ruce. Byl jsem snad nejmladším sládkem v celé republice. Plný ideálů mnohého dosáhnout a také změnit. A vzpomínám si, že už tehdy jsem vnímal tu hlubokou tradici krásného pivovarnického řemesla.

Jaké změny jste po svém jmenování provedl?

Vždycky mi byla kromě technologií blízká i estetická stránka pivovarnického řemesla. A přestože v té době byl potravinářský průmysl a investice do něj spíš na okraji zájmu, povedlo se opravit okopané zdi, vymalovat pivovar barvami, obnovit staré cechovní i jiné znaky a artefakty. V té době jsem začal také uchovávat staré vyřazené pivovarské nářadí, které se později stalo základem pro současnou muzeální pivovarskou expozici.

Autor: Litovel

Pivo se začalo vyrábět pod vaším vedením. Oproti jiným pivům mělo větší lehkost, šmrnc a pitelnost. Stalo se tak oblíbeným, že bylo dováženo i na Pražský hrad. Jak k tomu došlo?

V Litomyšli se konalo setkání prezidentů visegrádské čtyřky, kde se pilo kromě jiných i naše pivo. A patrně natolik chutnalo, že jsme byli osloveni přímo stravováním Kanceláře prezidenta republiky s požadavkem na jeho dodávání s tím, že ale nechtějí pro prezidenta žádné zvláštní pivo. Měli jsme jim dodávat přesně to, co pijí chlapi v hospodách v okolí Litovle. Nakonec jsme kancelář prezidenta zásobovali víc než šest let, naše pivo se pilo například na plese ke vstupu republiky do NATO i při jiných slavnostních příležitostech, neobešla se bez něj ani volba prezidenta.

K sládkování jste časem přidal i pozici ředitele, jaké bylo skloubit obě funkce?

Ředitelem jsem se stal v roce 1992. Obě funkce jsem zastával téměř tři roky, ale nebylo to již dlouhodobě udržitelné, budování pivovaru i provozu vyžadovalo obsazení pozice sládka. Tak jsem si vzpomenul na Petra Kosteleckého, kterého jsem kdysi zaučoval na funkci sládka. I když už působil v jiném pivovaru, mou žádost neodmítl a v roce 1994 se do Litovle vrátil. Sládkuje u nás doposud a piva, která uvařil, sbírají ceny u nás i ve světě. Takže jsem měl při jeho volbě opravdu šťastnou ruku.

Nyní jste emeritním sládkem, co vlastně tato pozice obnáší?

Emeritní znamená bývalý, zasloužilý. Řekl bych, že uplatňuji své dlouholeté pivovarnické zkušenosti v našem pivovaru společně se svými mladšími kolegy, usměrňuji některé činnosti, které vyžadují souvislosti a propojení současnosti s minulostí, aby byla zachována kontinuita vývoje. To znamená také cit pro řešení některých situací, kde využiji zkušenosti nabyté mojí 45letou praxí.

Zdá se, že pro svou práci žijete, máte vůbec čas sám na sebe a na své koníčky?

Pivovarnictví je pro mě práce i koníček, mé hobby je s ní propojené. Rád sbírám předměty připomínající historii a tradice sladovnictví a pivovarství na Litovelsku. Před 28 lety jsem založil muzeální expozici, kterou jsem stále rozvíjel a dnes obsahuje už stovky předmětů, které ročně zhlédne přes deset tisíc návštěvníků našeho pivovaru. Sbírky stále doplňuji o nové předměty, fotografie a podobně, které mi přináší lidé z celého okolí. Kromě historie mezi mé koníčky patří také sport a ten k pivu také vlastně patří.

Máte nějaké životní krédo, kterým se řídíte?

Myslím, že život by měl být hlavně o zodpovědnosti a vytváření příznivé atmosféry ve svém okolí. To se snažím celoživotně naplňovat.

Co vám pivovarnictví dalo a vzalo?

Nevzalo mi nic a dalo mi úplně všechno. Poznal jsem mnoho skvělých lidí, protože o pivo a prastaré krásné pivovarnické řemeslo se zajímají snad všichni. Vždyť je to náš národní nápoj.