V generaci dospělých a starších osob sice procento sportovců klesá, ale přesto ještě ve skupině 65 až 74letých lidí sportuje více jak 12 % osob. V každé věkové skupině přirozeně hrozí sportovní úrazy, jejichž četnost stoupá s frekvencí, s jakou je sport provozován.

NEJČASTĚJŠÍ JE  KOTNÍK

Obvykle jsou sportovním úrazem postiženy měkké tkáně – svaly, šlachy nebo vazy. Nejčastější lokalitou je kotník. Dochází k jeho zhmoždění nebo podvrtnutí. Podvrtnutí je provázeno silnou bolestí postiženého místa, a to při zátěži i v klidu, otokem a různým stupněm omezení hybnosti. Následně se objevuje i krevní podlitina. „Větší zranění vyžadují návštěvu a ošetření u lékaře, u lehčích si můžeme pomoci i sami. Mezi základní opatření patří klid postižené končetiny, její uložení do zvýšené polohy, přiložení ledového obkladu a znehybnění, např. elastickým obinadlem,“ radí MUDr. Daniel Bělík z ortopedie kliniky Medicína Plus Ambulance.

NA POMOC LÉKY

Kromě uvedeného lze bolest tlumit paracetamolem nebo nesteroidními antirevmatiky (NSA). U NSA je důležité nepřesáhnout předepsanou dávku. „Perorální léčba je však spojena s nežádoucími účinky, např. krvácením do zažívacího traktu, infarktem myokardu či mozkovou mrtvicí. Proto je vhodné k léčbě sportovních poranění využít lokálně podaná NSA. Ta jsou k dispozici ve formě mastí, gelů nebo náplastí. Náplast umožňuje postupné uvolňování účinné látky do postiženého místa,“ říká lékař. K dispozici je dnes i náplast s obsahem diklofenak epolaminu, která se aplikuje pouze jednou denně. Díky svému složení pomáhá zmírňovat i otok a hematom. „Používá se u léčby méně závažných akutních bolestivých úrazů kloubů, svalů, šlach a vazů. Léčba by neměla přesáhnout 7 dnů. Pokud bolest a další projevy neustupují, je vhodné se poradit s lékařem,“ dodává Daniel Bělík.

Nesteroidní antirevmatika (NSA)

›  Jedná se o léky, které jsou široce používány pro léčbu bolesti, ale i proti horečce či zánětům. Využíval je již 400 let před n. l. Hippokrates, starověký lékař a „otec medicíny”. Při léčbě horečky tehdy používal vrbovou kůru. Nevěděl však, že tento účinek je způsoben kyselinou acetylsalicylovou. Ta byla synteticky vyrobena až dvě tisíciletí poté německým chemikem Felixem Hoffmanem. Mechanismus účinku popsal ještě později farmakolog sir John Vane, který za to obdržel Nobelovu cenu.