V současnosti si na lupíncích pochutnáváme k snídani, ale jejich původní zamýšlený účel byl úplně jiný. Jejich duchovní otec doktor John Harvey Kellogg byl náruživým zastáncem sexuální abstinence. V sanatoriu, které vedl, se snažil odnaučit pacienty nejen touze po milování, ale i masturbaci. V tom měla pomoci dieta, včetně kukuřičných lupínků. Doktor Kellog svou abstinenci bral tak vážně, že prý sám nikdy nesouložil, ačkoliv byl ženatý. Děti adoptoval.
Vznikly omylem
Populární kukuřičné lupínky vznikly vlastně omylem. V sanatoriu doktora Kellogga rozvařili kuchaři pšeničnou kaši. Šetřivý lékař ale nechtěl plýtvat jídlem, takže jim nařidíl, aby hmotu vysušili a znovu zpracovali. Když se potom ukázalo, že sušená »kaše« je velmi chutná, začal Kellog experimentovat i s dalšími přísadami. Největší úspěch měl u kukuřice. Lupínky si tedy nechal roku 1896 patentovat.
Kukuřičné lupínky byly součástí potravinové pomoci, kterou v Československu distribuovali Američané po druhé světové válce. Lupínky měly pomoci hlavně strádajícím dětem.
Brzy budete mít hlad
Lupínky mají pověst dietních potravin. Obsahují sice 1633 kJ na sto gramů, což je jen o něco málo více než ovesné vločky, jejich glykemický index je ale mnohem vyšší. Když sníte kukuřičné lupínky, rychle vám stoupne a klesne hladina cukru v krvi a vy budete mít brzo hlad. A tak budete vlastní jíst častěji a víc. Naopak ovesné vločky vás zasytí na mnohem delší dobu.
„Lupínky nejsou vrcholem zdravé výživy, ale když si je dáte občas a s čerstvým ovocem a mlékem, určitě ničemu neškodí. Neslazené lupínky ovšem nejsou mezi dětmi příliš populární, mnohem častěji jedí k snídani slazené a někdy i potažené čokoládou. Ty pak mají mnohem větší kalorickou hodnotu,“ upozorňuje nutriční terapeutka Martina Daňková z Všeobecné nemocnice v Praze.
