12°C
K neobvyklému povolání pro ženu se Lenka dostala náhodou. Původně přemýšlela, že vystuduje soudní lékařství, zajímal ji obor kriminologie. V osmnácti letech se ale řízením osudu poprvé podívala do hrobky a bylo rozhodnuto.
„Máma dělala právní záležitosti jednomu hrobníkovi, povídali jsme si a on mi nabídl, abych se podívala do hrobky,“ vzpomíná Lenka. Oblékla si na sebe ochranné pomůcky a skutečně sestoupila dolů! „Zavřela jsem oči a poprvé v životě sáhla na lidskou kostru. Všechny obavy ze mě spadly a došlo mi, že to je práce, kterou chci vykonávat,“ přiznává mladá žena. Společně s hrobníkem udělala exhumaci před pohřbem a věděla, že tohle je její cesta.
Pohřeb exministra Dyby (†83): Klaus s Livií po boku vzpomínal na přítele, přišli i Nečas a Topolánek
Ženu hrobařku nikdo nechtěl…
Problém nastal, když si udělala hrobnický seminář. „Měla jsem velký problém najít práci. Obcházela jsem pohřebnictví a nikde mé služby nechtěli, koukali na mě jako na blázna, protože jsem žena,“ přibližuje těžké začátky.
Když jednou přece jen přišla první šance a Lence zavolali, že její služby chtějí, chopila se šance. „Měla jsem radost, že můžu svému kolegovi poprvé i já oznámit, že máme pohřeb. Dosud to říkal on mně,“ vzpomíná.
Dlouho však nikomu neprozradila, čím se živí. Příbuzní byli zděšeni, spousta z nich se s tím nesmířila, někteří lidé se na ni stále koukají skrz prsty. „Lidé se mě ptali, jestli jsem seděla za vraždu nebo jestli dělám veřejně prospěšné práce. Nechápou, že jsem certifikovaná hrobařka, která svou práci má jako poslání a k mrtvým má úctu,“ vypráví.
Rande hned skončí
Profese jí přináší problémy i v milostném životě. „Když máte rande a řeknete klukovi, že děláte tuhle práci, tak často všechno skončí ještě dříve, než to začalo. Všichni si myslí, že na hřbitově chlastáme, abychom tu práci vydrželi,“ usmívá se.
Jak sama říká, hrobnictví je rasovina, ale nic jiného by už dělat nechtěla. „Fyzicky je to hodně náročná práce, nejednou jsem se nemohla ani hnout, ale vždycky jsem si tu lopatu zase vzala a pokračovala. Když je led a sníh, pracujete se sbíječkou, krumpáčem. V dešti, v horku, v mrazu. U některých exhumací se přidává i zápach,“ vypočítává Lenka.
Oběšený příbuzný i mrtvé dítě
Kromě hrobnictví se Lenka věnuje i práci v pohřební službě, dělá převozy mrtvých. Naposledy jí utkvěl příběh starého pána, který byl mrtvý dlouhé týdny a nikdo to nevěděl. „Syn jezdil k tatínkovi pouze pro peníze, objevil se tam jednou za dva tři měsíce. Když zase přijel, ucítil v domě zápach, volal policii a přijeli jsme i my. Nakonec byl ještě arogantní a zlobil se, že musí platit pohřeb,“ kroutí hlavou Lenka.
Letos dokonce pohřbívala blízkého příbuzného. „Pomáhala jsem tetě, které se oběsil syn. Pomohla jsem jí na pohřební službě všechno zařídit. Byla to pro ni velká úleva,“ vypráví.
Občas se Lenka setká i s tím, že dělá pohřeb maličkému dítěti. I s takovými událostmi musí být smířená a vyrovnaná. „Nesmí vám to trhat žíly, nemůžete brečet nad rodinou, jste zkrátka profesionál v práci,“ upozorňuje a dodává: „Ani po těch letech bych nedokázala říct, že končím. Nikde bych nebyla tak šťastná, jako na tom hřbitově. Svoji práci dělám srdcem.“
Strážníci na hřbitově v Ostravě-Vítkovicích budili opilce. Spal jako zabitý. MP Ostrava
