8°C
Obrovským trendem je už několik let domácí pečení. Lidé skupují kuchařky, sledují televizní pořady, zajímají je food blogy. Co na tento vývoj říkáte a čím je podle vás způsoben? A je to skutečně jen trend poslední doby, nebo se doma s vášní peklo už před desítkami let?
Řekneme-li pečení, pak nám asi naskočí slovo maminka nebo babička, tedy rodina. Málokdo totiž peče jen sám pro sebe. Jak a co jíme, na nás má velký vliv. Jídlo je také společenská událost, stmeluje rodiny a má vliv na naši niternou pohodu, s pečením relaxujeme. To je odjakživa. Industrializace nás od těchto efektů vzdálila, ale zájem o zdravé, posun ve stravovacích návycích nás navrací k tradicím. Čímž potvrzuji, že se peklo odjakživa.
Myslíte, že se změnily sladké chutě Čechů? Chceme klasiku, jakou známe z cukráren našeho dětství, nebo moderní dezerty?
Mně se potvrzuje, že zvědavost ochutnávat je nám vlastní, ale vždy se vracíme do náručí vzpomínek – teplé buchty, koláčky, věnečky atd. Vše nové, tedy módní, nás baví chvíli, jenže jistota je jistota. Tohle je velmi aktuální téma i pro průmysl, co vlastně dnešní Češi chtějí.
Nemohu si pomoci, když někdy zavítám do běžné cukrárny, často mi dorty i zákusky přijdou přeslazené. Respektive necítím jinou než jen sladkou chuť cukru. Máte také tuto zkušenost?
Ano, tak trochu je to tak. Tento pocit vzniká nevyvážeností chutí ve výrobku, někdy za vším stojí snaha šetřit na nepravém místě. Velmi často se setkávám s tím, že cukráři neumí používat sůl. Dochutit výrobek je mnohem důležitější a náročnější než jen klást důraz na jeho vizuálnost. Při výukách říkám, že dokonalý cukrářský výtvarník nemusí ještě nutně být vynikajícím cukrářem. Takže nebát se různorodosti a vždy je lepší jít s chutí »o tón« výš, pak je to ono.
Diskutovaným tématem je často i cena prodávaných dezertů. Porce dortu vyjde klidně na stokorunu. Mnoha lidem pak skutečně nezbývá než se vrhnout na vlastní tvorbu nebo se spokojit s méně kvalitními produkty některých velkovýroben...
