Věra své pocity z vlastního těla dlouho tajila. Po vojně nastoupila na několik let do továrny, kde se vyučila a poté začala pracovat jako řidička z povolání. „Do hormonální léčby jsem se pustila celkem pozdě, nechtěla jsem s tím trápit rodiče, dokud žili. Nikdo nevěděl, že se cítím být ženou,“ vzpomíná Věra, která se až ve svých čtyřiceti začala na veřejnosti čím dál více pohybovat v ženských šatech a nalíčená.
Miluju líčení a módu
„Nemělo pak už moc cenu nic tajit, okolí něco začalo tušit. Snažila jsem se, aby vše bylo dokonalé. V roce 2013 jsem nastoupila v Norimberku na kurz líčení a získala první profesionální certifikát. Líčení a móda je můj největší koníček,“ vysvětluje Věra, která také propadla americké retro módě ve stylu pin-up.
Jak sama říká, nejtěžší pro ni bylo vše přiznat a čekat, co na její transsexualitu řekne okolí. „V mém případě to bylo tak, že mi bylo už naprosto jedno, co si kdo myslí, nebo nemyslí. Měla jsem to štěstí, že jsem díky přeměně neztratila jediného kamaráda ani známé,“ usmívá se Věra.
Jméno po mamince
Věra touží po kompletní přeměně v ženu, přiznává, že je to ale složité. „Hormonální přeměna je úspěšnější, čím dříve se začne a čím je člověk mladší. V mém věku mi už žádné velké šance nadávají, ale i přesto se snažím, aby nějaké změny byly vidět. Příští rok chci požádat komisi o odstranění genitálií,“ vysvětluje.
Se změnou pohlaví souvisí i změna jména. Momentálně má Věra povoleno používat neutrální jméno a příjmení. „V mém případě už mi povolili příjmení Tomšů, jelikož příjmení by mělo končit jako neutrální na ů. Jméno Věra po mamince mi bylo úřady zmítnuto, že není neutrální. Teprve po úspěšné operaci genitálií si mohu zvolit oficiální ženské jméno a příjmení,“ dodává Věra, která dnes se svým okolím nemá žádný problém a všichni její životní pocit a postoj k sobě samé plně respektují.
Co je transsexualita?
Transsexualita je pojem pro obrácenou vrozenou sexuální orientaci, kdy se jedinec v rozporu s vrozeným pohlavím identifikuje s pohlavím opačným - muž chce být ženou a žena mužem.
„Tito lidé mají trýznivý a stálý pocit opačné sexuální příslušnosti, než do jaké je nutí jejich vrozené tělesné vybavení. Jsou nespokojeni se svým genitálem a přejí si být vybavení tělesnými znaky opačného pohlaví a rovněž touží po sexuální roli opačného pohlaví. Pravděpodobně vzniká v prenatálních životních fázích a je stavem nezvratným," uvádí k problematice odborný portál Estheticon.
Léčba
Základem je psychoterapie. Důležitá je podpora při organizování života v opačné sexuální roli. Jakmile je stanovena diagnóza, je stanoven program léčby transsexuální komisí a může být provedena změna jména a příjmení na sexuálně neutrální.
Hormonální léčba má přivodit takové změny, aby sekundární pohlavní znaky připomínaly opačné pohlaví. Výsledky hormonální léčby jsou u mužů méně uspokojivé. Chirurgické výkony směřují ke změně tělesného pohlaví. U mužů spočívají v kastraci, u žen v odstranění prsou plastickými chirurgy, odstranění dělohy a vaječníků. Po absolvování těchto změn je možno po souhlasu lékařské komise požádat o změnu matričního pohlaví.
Mnozí transsexuálové se spokojí s korekcí druhotných pohlavních znaků a přeměnu vlastního genitálu nevyžadují z důvodu nemožnosti vytvoření dokonalé podoby a funkce.
