9°C
Vzpomenete si na první bydlení v metropoli, a co předcházelo tomu, než se z vás stal Pražák?
Narodil jsem se v Sokolově a moje první stěhování do Prahy bylo v souvislosti s nástupem na pražskou konzervatoř. Nejdříve jsem bydlel na internátech. Jeden byl internát ppl. Sochora v Praze 7, druhý Pod Třebešínem v Praze 10, později jsem se tak motal, jeden podnájem za druhým, hodně jsem si ale držel Prahu 6, ta se mi moc líbila. Pak jsem díky jednomu člověku, páter Alois Kánský se jmenoval, získal možnost lepšího podnájmu na delší dobu, a vlastně jsem se furt tak zvaně pytlíkoval až do roku 1996, kdy se mi podařilo vyměnit byt a nastěhovat se do Myslíkovy ulice. A tím se vlastně píše anabáze Gondíkovi a Praha 1. V Myslíkově ulici 27 jsem se oženil s manželkou Markétou, stali jsme se Pražáky v tom nejlepším slova smyslu a „jedničku“ milujeme. Navíc jsem to měl blízko i do práce. Televize Nova tehdy sídlila ve Vladislavově ulici, v angažmá jsem byl v divadle ABC ve Vodičkově a byt jsem měl v Myslíkově ulici. Takže to byl takový můj trojúhelník.
Na čas jste ale z velkoměsta zmizeli. Proč?
Z centra za Prahu jsme se na čas přesunuli po narození syna. Odstěhovali jsme se, protože, upřímně řečeno, na konci 90. let se nám s kočárkem po Praze 1 jezdilo neskutečně špatně, do restaurace vás nepustili, dítě se dalo v podstatě přebalit jen v Mc Donaldu ve Vodičkově ulici nebo v divadle v Jámě. A park na Karláku, kam jsme to měli kousek, ten byl plný stříkaček… Prahu jsme opustili, co se bydlení týče, ale já jsem samozřejmě díky práci ve městě pořád. Teď jsme se do centra přesunuli zpět, máme tady byt a i se synem jsme opět těma „jedničkářema“.
Jaká místa patří k vašim nejoblíbenějším?
Prahu obecně, tu mám rád. Ale „jednička“, to je vyloženě moje srdeční záležitost. Její kouzlo objevuji denně, protože každý den běhám. A i když běhám úplně kamkoliv, tak Praha 1 je pro mě ten hlavní výběr. A není se čemu divit. Petřín a zdejší park, Malá Strana, Kampa, Pražský hrad…v těchto úžasných místech jsem denně, jsem tam jako doma. Kdykoliv jsem nahoře na Hradě, u Strahovského kláštera nebo někde v těchto místech, tak si tam nezapomenu vyfotit, udělat si to selfíčko nebo nějakou ptákovinu. A když tam vodím kamarády, tak jim vždycky říkám: Hele, tohle se nikdy neomrzí. Tohle je pohled, který nikde nemají. Praha je v tomto smyslu naprosto unikátní, postavená v údolí Vltavy, lemovaná kopci. A i když člověk vyběhne třeba na Žižkov, do Prokopského údolí, Barrandovských skal nebo na Dobešku, odkud je nečekaně krásný výhled na město, tak si uvědomí, jak je Praha úžasná a jedinečná! Takže, když si potom přečtu, že Praze chybí nějaká velká dominanta a postavěj u Vltavy ruský kolo, tak se přiznám, že pokud se to stane, tak to těžce obrečím. To bude opravdu smrt panoramatu! Nechápu, proč jsme tak neskromní a nestačí nám to, co máme, a děláme takové hlouposti!
Praha je pamětihodnostmi a zajímavými prostory doslova nabitá. Co vám k srdci přirostlo nejvíc?
Mám rád staré prostory pražské, pražské paláce. Rád navštěvuji Lucernu, celou si ji projdu nebo proběhnu, mám rád celé centrum Prahy. Rád navštěvuji i stará kina v Praze 1, ta, která ještě nezavřeli. Lucerna je základ, občas zajdeme do Matu. Když jsme bydleli v Myslíkově, tak pro nás bylo kino Mat zásadní. Miloval jsem i kino U Hradeb, ale to už je dávno pryč…
Máte zmapované i pověstné staropražské hospůdky?
Mám rád i staré pražské hospody. Pravidelně děláme akci, která se jmenuje Adéla ještě nevečeřela. To dětem ukazuji, jak dopadli ti dva…(smích). Začínáme pravidelně nahoře na Hradě U Vola, pak následují malostranské hospůdky, hospoda U Fleků a akce vrcholí v restauraci U Pinkasů, protože tam ten výčepní to pivo přímo hejčká. V hospůdkách si děti dopřávají kachýnku, svíčkovou…já maso a spoustu jiných věcí nejím, takže zůstávám u toho pivka.
Stravujete se jinak. Kde a jak se vám shání alternativní produkty?
V Praze 1 to není problém, možností je tady dost, spousta veganských restaurací a obchodů. Rád navštěvuji třeba síť Green salate, to je paráda, tam se člověk nají bezvadně. Můj nejoblíbenější obchod je na „hlaváku“, jmenuje se Bio point, tam mají věci! Rád piju ovesné, jáhlové nebo pohankové nápoje a tam mají naprosto největší výběr, jaký jsem kdy v Praze našel. Koupit se tu dají i kompletní rýže, nedávno jsem doma dělal černou rýži a mělo to velký úspěch. Vařím rád, rodině to, co mají rádi, a já si vedle toho vždycky něco připravím pro sebe.
Patříte k vášnivým běžcům a s Prahou 1 je spojen i Pražský maraton. Zdoláváte i tento závod?
Pražský maraton měl pro mě docela zajímavý vývoj. Když jsme bydleli ještě v Myslíkově ulici, tenkrát ty běhy začínaly a já je neměl rád. Vnímal jsem jen to, že je Praha celá zavřená, nikam jsem nemohl autem, byl jsem naštvanej. A jak se rok s rokem sešel, ocitnul jsem se najednou na druhé straně barikády a byl jsem nadšený. Od té doby, vlastně už čtvrtý rok po sobě, ani jeden běh nevynechám. Ten letošní půlmaraton jsem si užil, víc jsem se rozhlížel, než běžel. Vyběhnout u toho domu umělců u Vltavy a běžet vstříc všem těm uličkám, to byla taková krása. Myslím si, že i zahraniční běžci to vnímají jako nejkrásnější maraton na světě. Unikátně se běží v centru, organizace je fantastická, vše je logisticky vymakané. Na duben a květen se už pravidelně těším.
A co vaše pracovní vytížení?
Aktuálně připravuji v Divadle v Rytířské na 12. října a následně na příští sezonu projekt s Bárou Basikovou, který se jmenuje Dalibor Gondík a Bára Basiková spolu. Jde o divadelně hudební projekt, na kterém pracuji víc než rok a těším se na něj. Já si občas zazpívám a Bára bude vyprávět. Myslím si, že to bude pro diváky nečekané spojení. Kromě této velké aktivity hraji v Grébovce na vinobraní s mým jazzovým orchestrem jako bubeník a program i uvádím. Dále hraji v Divadle Kalich, jezdím zájezdy a docela dost hraji s kapelou Hamleti. Navíc mám každý týden, vlastně až do Vánoc, naplánovaný nějaký běžecký závod…Ten podzim se rozjel docela rychle…
