Jak dlouho už žijete na okraji „devítky“ a není vám někdy smutno po ruchu velkoměsta?
V domku v Třeboradicích, které leží v severní části Prahy 9, žijeme už sedmadvacet let a jsme tu spokojení. Přesně po takovém bydlení jsme s manželkou Jiřinou toužili. Činžovní byt v rušné Kamenické ulici na Letné měl sice také něco do sebe, ale vždycky nás to táhlo blíž k přírodě. A jestli nám bývá smutno? Není důvod. Do centra to máme kousek, takže není problém se do toho ruchu na chvíli vrátit. Po pravdě řečeno, vždycky ale rychle spěcháme zpátky, do naší oázy klidu a pohody.
Když jste hledali dům, měli jste představu, jak by měl vypadat?
Toužili jsme po domě, který by byl vhodný pro celoroční bydlení, ale zároveň připomínal chatu. Podmínkou byla i větší zahrada. Víte, já jsem z Moravy, kde má každý zahrádku, a zahradničení je i můj velký koníček. Kromě toho jsem vášnivý sběratel nejrůznějších historických artefaktů, mám například početnou sbírku soch a sošek slavných panovníků, kteří nám tu kdysi vládli, a i pro ně jsem potřeboval najít důstojné místo. Koneckonců, do původního bytu na Letné se mi už moje sběratelské úlovky pomalu nevešly. Zato na zahradě se mezi jezírky a bonsaji náramně vyjímají.
Šlo to hledání hladce?
Najít dům podle našich představ byla docela fuška. Projížděli jsme nejbližší okolí, od Průhonic až po Kladno, byli jsme si obhlídnout zhruba sedm míst, než jsme kápli na to pravé stavení, které nám padlo do oka. Šlo totiž o místo romantické, uchvátil nás kostelík, který je našim nejbližším „sousedem“ a svědkem toho, že právě v této lokalitě se psala česká historie. Později jsem zjistil, že i náš dům patří v této části Prahy 9 k těm nejstarším. Na rozsáhlém pozemku stály objekty dva, cihly z toho polorozpadlého posloužily jako základ pro zídku, kterou jsme kolem domu postavili. Tím jsme vlastně začali a pak nás čekala ještě asi třífázová rekonstrukce samotného domu.
Chtěli jste, aby domek připomínal napůl chatu. Povedl se i tento záměr?
Domek má prostory suterénní i příjemné a pohodlné podkroví. Chatu připomíná nejen celá stavba, ale i nejrůznější detaily, například dřevěné okenice a samozřejmě také interiér. Tomu vévodí dřevo, dominantou je dřevěné schodiště, v obýváku máme krb. Najdete u nás také hodně kytek a keramických dekorací, pro které má slabost moje žena. Některá její keramická dílka, třeba postava vodníka, zdobí jezírko v naší zahradě.
Vnímáte proměny, kterými Praha 9 v posledních letech prošla a vlastně stále prochází?
Ocenil jsem proměnu v oblasti Vysočan a centrální části Prahy 9. Tato místa měla spíš industriální charakter, který nijak přívětivý nebyl. Díky moderním obchodním centrům na Vysočanské nebo na Harfě se tato lokalita stala atraktivnější a určitě ožila. Vyrostly tu nové bytové komplexy, je tu mnohem víc možností, kam zajít na nákup, na dobré jídlo, za zábavou. Obchoďáky ale vyrostly i v okrajových částech „devítky“, jeden máme i my přímo za humny.
Je možné vás v některém z nákupních center potkat?
Přiznám se, že do obchoďáků moc nechodím. Občas mám pracovní schůzku na Harfě, kde si sedneme někam na kafe. Když si potřebuji koupit něco na sebe, tak vytáhnu moji dceru Jířu, která mi vždycky dobře poradí, co si vybrat. Vzhledem k tomu, že se hodně věnuji historii, tak mě spíš potkáte v nějakém starožitnictví, kde pátrám po nejrůznějších zajímavostech z dob dávno minulých.
Máte nějaký tip, kde se dá na „devítce“ pobavit?
Kdo má rád adrenalin, tak tomu bych doporučil bobovou dráhu na Proseku. Několikrát jsme tam byli, já se sice jezdit bojím, jsem totiž nedůvěřivý, tak sleduji, jestli někde není povolený šroubek. Zato moje žena s dcerou si tu jízdu náramně užívají, ty vlezou do čehokoliv, nevadí jim ani krkolomné lanovky nebo letadlo. Občas mě žena vytáhne i na Harfu do kina, ale v kině já většinou usnu.
A co nějaké místní fitko nebo salon?
Posiluji doma s činkami a kousek od baráku nám otevřeli thajské masáže. Chodím tam jednou měsíčně, občas mě totiž pobolívají záda a masáž mi přináší úlevu. Jinak pohybu si hojně užiju při údržbě zahrady, při sekání trávy, stříhání stromků a keřů a sbírání úrody.
Ve vysočanské O2 aréně jste měl největší show své kariéry, koncert k vašim šedesátinám. Máte v plánu se do největší haly u nás vrátit?
Koncert byl největší, nejvýpravnější i nejnákladnější. Pro mě je ale důležité, že se povedl a že se moje písničky pořád líbí a lidi si je s chutí i zazpívají. Uvidíme, jestli se to bude někdy opakovat. Momentálně je aktuální můj vánoční galakoncert se skupinou Prototyp, který se bude konat 9. prosince ve Velkém sále Lucerny. Půjde zároveň o jubilejní, 4500. koncert, který jsme s kapelou od roku 1983 absolvovali. Pro fanoušky mám připraveno předvánoční překvapení a hostem bude moje dcera Jiřina Anna Jandová, která představí novinky ze svého třetího autorského alba. Šňůru začínáme v Bratislavě, pokračujeme v Brně, Ostravě, Olomouci a z pražské Lucerny ještě zamíříme za fanoušky do Plzně. Moc se těším, jak si ten krásný adventní čas společně užijeme!
