Recept M. D. Rettigové na salát používáme v obměněném stavu vlastně dodnes, jen suroviny, ze kterých ho připravujeme, nesbíráme ze stolu po jídlech předešlých dní.

Její recept na salát totiž zněl: Zbytky z tabulí například uzený jazyk, šunka, kapouni, studená telecí pečeně a třeba i koroptve smícháme s majonézou a přidáme za tepla pokrájené brambory a cibuli. Bramborový salát se u nás začal poprvé objevovat na přelomu 19. a 20. století.

Tradiční byla čočka

Tradičními českými lidovými jídly na Štědrý den bývala však hrachová nebo čočková polévka či kaše a nejrůznější nákypy s houbami, jablky a ořechy. Prostě bezmasá jídla především kvůli půstu. Salát se začal na stolech objevovat nejprve v bohatých měšťanských rodinách, kterým už obyčejná čočka a hrách nešmakovali a hledali na svůj stůl něco zajímavějšího.

Naši předci hodovali o svátcích ale i na pečeném krocanovi nebo plněných hlemýždích. V pohraničních oblastech bylo oblíbené jídlo i uzené s bramborovým knedlíkem a povidlovou omáčkou.

Kde se vzal salát?

Odkud přesně přišel nápad na zeleninový mix s bramborami, není úplně jasné. Existují  dvě teorie, podle jedné jsme ho okoukali od bohatých Rusů, kterým pochoutku připravoval belgický kuchař, podle druhé připutoval recept z Vídně...

O co rychleji si bramborový salát našel místo v rodinách měšťanů, o to pomaleji se svých tradic zbavovali na venkově. Ingredience bramborového salátu, tak jak ho známe dnes, se ustálily po 1. světové válce. Razantní nástup na štědrovečerní stůl ale salát zaznamenal až v druhé polovině minulého století. Jediný tradiční pokrm, který přetrval staletí, je tak vánočka!