Koukání doleva

Přejet prstem po nose a čekat, jestli se ukazováček sveze doleva nebo doprava je dobrá hra tak akorát pro děti. Svůj pravdivý základ ale má. Levá strana usvědčuje ze lži. Pokud totiž člověk při vyprávění tíhne pohledem k levé straně, znamená to přinejmenším, že si příběh přibarvil nebo si dokonce vše vymyslel.

Těkavý uhýbavý pohled

Říká se, že když se někomu nedíváte do očí, lžete. Na vině ale může být i stud, respekt nebo vám to prostě jen není příjemné. Jde spíše o rychlost. Pokud člověk rychle a těkavě uhýbá očima kamkoli, jen aby se nedíval na vás, cítí nejistotu a pravděpodobně neříká úplnou pravdu.

Sevřená ústa a polykání

Nervózní olizování rtů, častější a výraznější polykání– to jsou známky velkého stresu a pokud k němu není zjevný důvod, jde zřejmě o lež. Sevření rtů je pak známkou nejistoty a člověk tím dává najevo, že mu povídání na dané téma není vůbec příjemné.

Krycí gesta rukou

Mluvit rukama nohama se neříká jen tak. Ruce nám totiž pomáhají vyjádřit se tam, kde nemůžeme najít slova. I ony ale bezděčně naznačí, že člověk lže. Existují tady dva extrémy – nenápadné zakrývání úst, kdy člověk ví, že vypouští lež a chce ji jakoby zakrýt a nebo naopak velmi nápadná gestikulace, který odpoutá od lži pozornost.

Křížení paží

Lež se dá ale také udusit vevnitř. Člověk, který si hned poté, co si sedne zkříží ruce a hodí nohu přes nohu, něco skrývá. Respektive snaží se vás k sobě nepustit. Kolem sebe si postavil pomyslnou ochrannou zeď, přes kterou vás nepustí. Upřímnost od něj proto nečekejte. Dá se na tom ale pracovat.

Postoj těla

Vzpřímeného sebevědomého člověka rozpozná každý stejně tak, jako shrbeného podřízence. Pro rozpoznání pravdy a lži je ale důležité, kam směřuje tělo.  Pokud se k vám natáčí bokem, neříká úplnou pravdu a chce ze situace uniknout. Lidé, kteří se při hovoru podpírají o stůl nebo třeba opěradlo židle, jsou napjatí, cítí se nejistě a snaží vlastně sami sebe podržet. Je to ukazatel lži, ale může tak skrývat i velmi silné emoce.

Kadence řeči

Měnění tempa řeči, opakování slov, zadrhávání a spousta výplňových slov. Vše dohromady rovná se jasná lež. Časté používání slova jakoby, vlastně a dalších svědčí o nejistotě vypravěče. Zdůrazňování slov určitě, každopádně zase vypovídá o přesvědčování sama sebe, o vlastní pravdě.