Trojčata Vojta, Olda a Davídek z Brna se narodili předčasně ve 28. týdnu těhotenství a zůstali vážně postižení. Lékaři tehdy rodičům řekli: „Uvidí se prvních sedm dnů, jestli to všichni zvládnou.“ Ještě v porodnici kluci podstoupili operace očí, protože jim hrozila slepota. „Bohužel Davčovi se operací očka naopak zničila a zrak ztratil,“ popisovala maminka Blesku začátek dlouhé cesty plné nekončící dřiny, bolesti i lásky.
Maminka Alena nakonec na trojčata zůstala téměř sama. Když byli bráškové menší, pečovala o ně i jejich babička a od malička pomáhá i nejstarší dcera Kateřina (30). Nezbytná a k nezaplacení je i pomoc asistentů, na které se peníze neshánějí vůbec lehce a je to celoživotní boj.
Kluci se potýkají s dětskou mozkovou obrnou, mají všechny čtyři končetiny postižené silnými křečemi, trpí epilepsií a záchvaty, Vojta navíc prodělal rakovinu kostí a podstupoval chemoterapii. Davídek dostával výživu hadičkou a Olda má otočený denní režim, takže někdy v noci vůbec nespí. A tím pádem nespí ani maminka…
Davida zradilo srdíčko
Před několika měsíci David náhle odešel. „Bylo to nečekané, ale poslední dva tři roky se hrozně trápil s dýcháním. Srdíčko už to nevydrželo,“ vypráví Blesku paní Alena.
Zbylí dva kluci ztratili parťáka, bez kterého nebyli téměř jediný den. Trojice na sebe byla velmi citově napojená. „Celý život jsou spolu, když je dáme třeba do postele, aby leželi chvilku u sebe, ztichnou, užívají si to. Jeden se začne něčemu smát a připojí se i další. Když některý měl epileptický záchvat, volala se rychlá, ti dva seděli nebo leželi, ani jsme o nich nevěděli,“ vyprávěla v lednu Blesku maminka.
Místo pohřbu party
Po Davídkově odchodu se však nekonalo klasické poslední rozloučení. „Udělali jsme pro Davču ‚party‘. Nebyl to pohřeb, nechtěla jsem pláč a smutek. Davídek si život užíval, smál se a radoval,“ vypráví maminka, která se také angažuje v organizaci na podporu sociálně a zdravotně znevýhodněných rodin Společnou cestou s námi.
Sešli se lidé, povídalo se, zpívalo, poprchávalo. „Davídek zkrátka odešel za duhový most a přenechal své místo vnučce Karince. Snažíme se jet dál, vzpomínám na něj, většinou jen ve slabší chvilce to bolí…“
Focení už nestihl
Paní Alena po smrti milovaného syna zažila ještě jeden velmi dojemný okamžik. Téměř před rokem dostala jako dárek poukaz na společné profesionální focení. Jenže kvůli různým nemocem kluků se vše odkládalo, až nakonec bylo pozdě, protože Davídek zemřel.
„Chtěla jsem mít fotku všech dětí i s Karinkou. První, co mě napadlo v nemocnici, když zavolali, že Davča odešel, bylo, že už tu fotku nikdy nestihneme,“ vzpomíná.
K focení nakonec přece jen došlo a navzdory chlapcově odchodu vznikly velmi silné snímky plné lásky. „Davídka na fotkách připomíná jeho fotografie, kterou drží jeho zbylí bráchové. I paní fotografka se divila, jakou atmosféru nakonec fotky mají,“ přemýšlí paní Alena.
Co bude dál?
O své syny se poctivě stará celý život a nejvíc jí tíží, co bude dál… „Momentálně žijeme trochu volněji, užíváme každou volnou chvilku, protože nikdo neví, jak se může vyvinout stav u kluků, třeba budou časem potřebovat velkou péči jako Davídek. A taky nevím, jak dlouho pro ně musím vydržet,“ uzavírá paní Alena.
Blesk Podcast: Abelovým zemřel syn Kryštof (†22) na rakovinu. Byl hrdina, nikdy nezafňukal, říkají rodiče. pdc, bp, Jedlička, Železný
