Co bylo prvním impulsem ke zhubnutí? Při vaší výšce 168 cm jste vážila 117 kilo...

Poctivě řečeno, už jsem měla sama sebe plné zuby. Odmítala jsem intimnosti s manželem, byla jsem protivná, podrážděná. Bylo mi smutno z neustálého kupování větších a větších velikosti oblečení, schovávání se a maskování překypujících nedostatků, nedokázala jsem se pořádně hýbat a ani si hrát s malou dcerou.

Nebylo to fyzicky možné?

Ano, problém mi dělalo i to, že jsem se nemohla pořádně posadit na zem, jen jsem funěla....Velmi těžké bylo i samotné zvednutí ze země. Musela jsem nejprve na všechny čtyři, abych se vůbec mohla postavit.

A co tehdejší jídelníček?

Přejídala jsem se k prasknutí. Proč si dát jen 150 g rýže nebo brambor, když můžu sníst půl kila. A po jídle hned větrník, margotku, jiné sladké. Pohyb jsem sice měla, protože mám velkého psa, ale k čemu je i několikakilometrová procházka, když nemáte upravenou stravu.

Samozřejmě spoustu špatných návyků a zvyků si neseme z dětství. Takové to: Jen papej, všechno se musí sníst, ještě si přidej...Vzpomínám na babiččiny řízky, buchty, makové záviny… byla toho kvanta a žádny pohyb!

Pokoušela jste se hubnout už před touto velkou proměnou?

Ano, vždycky jsem ročně zhubla pár kilo, ale vždy s jojo efektem opět nabrala třikrát tolik zpátky. Nechtěla jsem cvičit. Strach z cvičení jsem vždycky přisuzovala bolesti, únavě a vždy jsem si našla nějakou výmluvu, proč necvičit. Vždy to šlo nějak omluvit, pak se na cvičení zapomnělo, pak byly prázdniny, dovolená, oslavy…