Jaké potíže vás do Psychiatrické nemocnice Bohnice přivedly?

Do Bohnic mě přivedla těžká deprese. Doktorka mi předepisovala různé druhy antidepresiv, nicméně můj stav se nezlepšil. Tudíž jednoho dne, když jsem nebyla schopná vstát z postele, komunikovat a vnímat, mě má maminka a přítel odvezli do léčebny, kde jsem strávila 4 až 5 měsíců.

Prošla jste elektrošokovou terapií. Tu většina lidí vnímá velice negativně. Jak to funguje dnes?

„Elektrošokům“ se správně říká elektrokonvulzivní terapie, jenže pod tímto označením si málokdo cokoliv vybaví. Elektrošoky jsou zkrátka známější a budí větší senzaci. Hodně lidí si elektrokonvulze představí jak z drsné scény z Přeletu nad kukaččím hnízdem, kde za vědomí a násilným způsobem hlavní postavě vpraví do těla pořádnou dávku elektřiny.

Po šocích je pak pacient zcela mimo a nikdy se již nevrátí do společnosti. V současnosti se zákrok provádí v narkóze, se šetrnými přístroji, po pečlivém vysvětlení rodině a pacientovi, co se bude a nebude dít.

Necítila jste žádné vedlejší účinky?

Pacient může mít po celém procesu problémy s pamětí, zhoršení pozornosti… Ale nedochází k žádné změně osobnosti a ani nic podobného.

Edna Nová se léčila s těžkými depresemi.
Autor: archiv Edny Nové

 

Kde se vzala inspirace a chuť knihu Ženy z Bohnic napsat?

Knihu jsem chtěla napsat vždycky, jen jsem hledala vhodné téma. A ženy z Bohnic splňovaly mou zálibu v silných, inspirativních postavách, ukazovaly pro mnohé neznámou podobu duševního onemocnění a psychiatrické péče, zároveň v sobě nesly potenciál sdělit ironicky a suše, že přežít se dá skoro vše.

Kdo jsou vaše hrdinky?

Kniha je inspirovaná ženami, které jsem měla možnost poznat během svého pobytu v Bohnicích. Záměrně vždy zdůrazňuji „inspirovaná“, neboť žádná žena není doslovnou kopií své reálné předlohy. A všechny jsou něčím výjimečné, silné. Popisuji jejich život před Bohnicemi, v Bohnicích a u některých nabízím i pohled dál.

Který pacientský příběh byl pro vás nejsilnější?

Obecně mi silné i smutné přijdou příběhy, kdy se pacientky opakovaně vrací do Bohnic, dvacátá hospitalizace ještě není takový extrém, jak se může zdát. Počítala jsem a sedm z dvanácti mých hrdinek se vrátilo do Bohnic ještě jednou. I mně prorokovali brzký návrat, neboť se jim zdálo, že nemocnici opouštím po čtyřech až pěti měsících předčasně. Naštěstí jsem se do Bohnic zatím ještě nevrátila.

Jak se vám teď daří?

V Bohnicích jsem byla hospitalizovaná před 5 lety. Od té doby docházím k ambulantnímu psychiatrovi, plus jsem měla období, kdy jsem intenzivně docházela na psychoterapie. Momentálně jsem na rodičovské dovolené a čekám druhé miminko.

Fotogalerie
3 fotografie