Bývalý tenisový reprezentant a podnikatel Milan Šrejber v těchto dnech očekává ve vězeňské nemocnici na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Přezkoumá na žádost ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše rozsudek, který poslal Šrejbra na pět let za mříže? Podle soudu obohatil společnost Šrejber Tennis Investing (ŠTI) o 13 miliónů korun na úkor spravovaných fondů. Bývalý tenista poskytl Blesku exkluzivní rozhovor. Obáváte se výkonu trestu? Jaký normální člověk nemá strach z vězení... Můžete specifikovat, jak vážné jsou vaše zdravotní potíže a v čem spočívají? Dne 11.3.2002 jsem se podrobil operaci dutin v důsledku dlouhotrvajících obtíží. Již dříve jsem byl nucen se podrobit obdobným operacím, které také ovlivnily můj předčasný odchod z vrcholového tenisu. Nyní se již cítím mnohem lépe. Zdejší personál se o mě stará velmi dobře. Ozývají se ovšem i hlasy, že jde o »účelové« onemocnění, kterým jste se měl vyhnout nástupu trestu... To, že jsem měsíc před tím, než jsem vůbec obdržel rozsudek, onemocněl, za to opravdu nemohu. Že se v mém případě ozývají »nějaké hlasy«, to už jsem si zvykl. Nedávno jsem dokonce někde četl, že můj zdravotní stav hodnotil nějaký režisér. Co na to říci? Můžete nám popsat, jak probíhalo vaše zatčení v plzeňské nemocnici? Bylo skutečně tak brutální? Bylo mně opravdu velmi špatně. Po operaci jsem silně krvácel, byly nějaké komplikace. Policisté mě odvezli na posteli do sanitky proti vůli lékařů. Asi museli. Jinak se chovali slušně. V jakém jste nyní psychickém rozpoložení? Víte, nejde o obavy či pocity ze samotného výkonu trestu. Nejhorší je ten pocit nespravedlnosti, který mám. Dodnes jsem nepochopil, za co mě soud do vězení poslal. Z rozsudku se to při vší vůli zjistit nedá. Osm znalců, včetně znaleckých ústavů, odborníků na cenné papíry a daně uvedlo jednoznačně, že jsem nikoho neobohatil ani nepoškodil. Natož sebe, či nějakou svojí firmu. Všichni klienti mnou založených fondů obdrželi nejvíce vyplacených peněz. Vybudoval jsem nejúspěšnější fondy v této zemi a jsem ve vězení. Jak myslíte, že se cítím? Nedoufáte ještě v milost prezidenta Havla? Požádal jste o ni? O milost jsem pana prezidenta nežádal. To je až tou poslední možností. Pořád doufám, že se potvrdí moje nevina. A co rodina, navštěvuje vás, jste s ní v kontaktu a co přátelé? Ztratil jste v souvislosti s vaším odsouzením přátele? V rodině mám velkou podporu. Bez rodiny a přátel, kteří mně zůstali, bych všechno těžko zvládal. Jinak jsem ztratil pár pochlebovačů z dob, kdy jsem byl na vrcholu, ale těch škoda není. Po těch všech peripetiích jste přesto stále bohatý člověk, je vaše rodina zajištěna? Zajistíte si ve vězení nadstandard? Valnou část svého dosavadního života jsem věnoval sportu. Poctivě jsem denodenně dřel. Odměnou mi bylo několik let ve světovém tenisu. Díky tomu jsem také získal slušné prostředky, které jsem investoval v Česku. Bylo by smutné, abych nezajistil rodinu. Nevím o tom, že by existovaly ve vězení nějaké nadstandardy...