14°C
„Vývoj spotřeby elektřiny v naší zemi jen nepatrně osciluje kolem 60 terawatthodin ročně. Rozdíl mezi vyrobeným a spotřebovaným množstvím energie je 20 terawatthodin. To je zároveň objem našeho exportu. A to je prakticky objem elektřiny, kterou vyrobí dvě jaderné elektrárny,“ vypočítal ekonom Milan Novotný. Jenom obyvatelé České republiky vydají za elektrickou energii tři sta miliard korun ročně.
„Nejvíce z této sumy připadá na distribuci,“ poznamenal Novotný s tím, že především trendy získávání energie z uhlí nemohou být dlouhodobou strategií žádné země na světě. Celosvětovým trendem se stává výroba proudu ze slunce a větru. U nás se zatím tyto zdroje podílejí na výrobní základně jen z 11,7 %, například v Německu je to už 48 %. Třeba jadernou energii vyrábí jen 36 států a téměř polovina tuto produkci utlumuje.
Česko jde proti trendu
„V této oblasti jde Česká republika proti světovému trendu. My vlastně nové kapacity na výrobu energií ani nepotřebujeme,“ myslí si ekonom Novotný.
Například v Německu dosahuje podíl větrných a solárních elektráren na celkovém instalovaném výkonu podle posledních dat Eurostatu již 48 %, v Česku tvoří jen 11,7 % výrobních zdrojů.
„Česká republika stále moderním trendům spíše aktivně odolává, než aby je podporovala. Svědčí o tom i trvalý odpor vůči solárním zdrojům. Ty mohou v rámci tohoto desetiletí přispět k plnění cílů v roce 2030 až devíti terawatty, jakožto nejlevnější obnovitelný zdroj. Jeho ceny jsou dnes velmi blízké tržní ceně elektřiny. Přesto před tímto trendem aktivně zavíráme oči a hledíme do minulosti,“ říká Miroslav Lopour, manažer poradenské společnosti Deloitte pro oblast energetiky.
„Je všeobecně známo, že elektrárny, kde se spaluje uhlí, jsou jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí. Vyrobí se v nich přibližně pětačtyřicet terawatthodin elektřiny. Když si přitom uvědomíte, že asi dvacet terawatthodin vyvážíme do sousedních zemí, tak kdybychom na tento nevýhodný obchod rezignovali, významně přispějeme k ochraně naší přírody,“ tvrdí sympatizant ekologického hnutí Michal Brázdil. Česká republika se ale raději izoluje a zaostává.
Peníze nejdou výrobcům energie
Na podporu obnovitelných zdrojů energie každoročně míří finanční prostředky z kapes domácností a firem ve výši 46 miliard korun, jak udává portál OTE (operátora trhu s energií).
„Každý z nás přispívá do tohoto balíku částkou 0,5 koruny za kilowatthodinu energie, kterou spotřebuje. Průměrná domácnost spotřebuje ročně čtyři megawatthodiny elektrické energie – tedy 4000 KWh. Konkrétní čísla se mohou lišit podle výhřevů a jejich spotřeby. Našich asi 4,3 milionů domácností tak přispěje do kasičky obnovitelných zdrojů asi osmi a půl miliardami korun ročně. V porovnání s poplatkem za distribuci ve výši 31,5 miliard korun je to necelá čtvrtina. A domácnosti přitom nemají velkou spotřebu,“ uvádí ekonom Milan Novotný.
