Bez peněz, namačkáni v malém bytě. Nejhorší jsou však výčitky svědomí - člověk, kterému věřili, nejspíš zavraždil jejich děti. Tak prožívá nejtěžší období svého života rodina Vosmanských. Nález těl Dáši (†13) a Honzíka (†10) pro ně po čtyřměsíčním pátrání znamenal konec nadějí, že by děti, které na konci července vyrazily na výlet se svým švagrem Belgičanem Stephanem Knaepenem (46), mohly ještě žít. Teď by se s nimi chtěla rodina alespoň důstojně rozloučit. Policisté jsou však neoblomní: nejde to! "Dášu s Honzíkem vidím všude. Dokud je nepohřbíme, asi nebudu mít klid," říká Milada Vosmanská (44). "Nebýt nás tolik a nevědět, že mě rodina právě teď tolik potřebuje, asi bych tu dál být nechtěla," řekla Blesku smutně maminka Dáši a Honzíka. Během chvíle se jí však na tváři přece jen mihl úsměv. Právě se totiž rozplakala její deset dní stará vnučka Magda. Alespoň jeden pláč zní u Vosmanských vesele. "Nejvíc z celé rodiny se na miminko těšila Dáša. Ani nevěděla, že to bude holčička," povzdechla si Milada Vosmanská. "Kdybych jen tušila, že Stephan může dětem něco udělat, v životě bych je s ním nikam nepustila. Děti ho zbožňovaly, cizí psi se před ním plazili. Když se teď dívám zpátky, asi v něm bylo něco zvláštního." Tomu, že se děti najdou živé, věřili Vosmanští do poslední chvíle. "Strašné bylo, že jsme se tu hroznou zprávu dozvěděli nejdřív z rádia. Až později odpoledne to manželovi zatelefonoval vyšetřovatel. Asi se bál říct nám to osobně," vzpomíná s třesoucím se hlasem Milada Vosmanská. Dodnes stále věří, že u nich někdo zazvoní, a když otevře dveře, budou za nimi Dáša s Honzíkem. "Police a soudní lékaři stále provádějí různé analýzy a testy. Teprve až je ukončí, budeme prý moci Dášu s Honzíkem pohřbít. Do té doby musíme čekat. Je to hrozné," dodává otec zemřelých dětí Ladislav Vosmanský. Právě on identifikoval předměty, které byly v lesíku nedaleko Brankovic na Vyškovsku nalezeny u těl jeho dětí přikrytých spacími pytli. "Ty spacáky jsem jim koupila já. Byly zlevněné a úplně obyčejné. Vůbec nechápu, jak policie mohla tvrdit, že šlo o speciální spacáky a kvůli tomu nemohli Dášu s Honzíkem najít," říká sestra zemřelých dětí a manželka Stephana Knaepena Milada. "Chceme si najít nový domov, ale jsme úplně bez prostředků. Město prý nemůže dát byt ani nám, ani sestře Magdě, které se teď narodila holčička," dodává Milada Knaepenová (22) bezradně. Po sebevraždě svého muže se se svými třemi dětmi Stephanií (4), Davym (2) a Natálkou (1) nastěhovala zpátky k rodičům do Hranic. V bytě 3 + 1 tak v současné době žije 12 členů rodiny. Zatímco se spolu s rodinou snaží prodat dům ve Starém Lískovci, který Knaepen před svou smrtí zapálil, vyřizuje si v Belgii vdovský důchod. "Nemám belgické občanství, a tak trvá všechno strašně dlouho," tvrdí Milada. "Po mém muži nezbyl prakticky žádný majetek. A jeho rodina v Belgii nám pomohla jen tím, že jeho sestra dětem poslala zimní botičky. Nebýt tátova platu, nevím, co bychom dělali," dodává Milada Knaepenová. Její děti jsou natolik malé, že si smrt své tety Dáši a strejdy Honzíka vůbec nepřipouštějí. "Když kreslí obrázky, tak říkají, že to je Dáša a Honzík. Dokonce je vyhlížejí i z okna. Prostě na ně nejde zapomenout." I přesto, že v bytě není téměř k hnutí, postýlky Dáši a Honzíka zůstávají stále ustlané. Co kdyby...