Ve škole už nezvoní, křídou se už nepíše, oblečení už se žákům nekontroluje a místo kalkulaček už jsou mobily. Základní školu jste opustili někdy před dvaceti až třiceti lety a nyní jste vedli své dítě k zápisu. Zvenčí je to pořád ta samá budova. Snad má novou fasádu, okna či okapy, ale jinak nepůsobí nijak neznámým dojmem. Už absolvování prvních metrů na školní chodbě se ale může stát šokem. Kousek od vchodu uvidíte třeba automat na limonády a čokoládové tyčinky. Chodby a učebny mohou být vymalovány v pastelových barvách... Oproti době hluboké normalizace se změnily učebny, školní hřiště, také třeba aktovky (dnes spíše batohy) žáků. V penálu už skoro nikdo nemá bombičkové, ba dokonce ani čínské pero. Začátek a konec hodiny dnes leckde místo zvonku oznamuje melodie z reproduktorů. "Písničky máme uloženy v počítači. Je jich tam nyní asi sto a program je náhodně vybírá," říká ředitel základní školy Sázavská na pražských Vinohradech Michal Voldřich. Písničky například od Abby, Queen, ale třeba i od Vlasty Redla tam nahráli jak učitelé, tak i sami žáci. V této škole se také už ve většině tříd nepíše křídou na černou tabuli, nýbrž fixem na bílou desku. Ta se nemyje namočenou houbou, ale suchou houbičkou či hadříkem. "Má to řadu výhod, například se na rozdíl od mokré tabule písmo napsané fixem neleskne, navíc prach z křídy nesvědčí v mnoha učebnách rozmístěným počítačům," dodává ředitel. Zásadní změny * místo dřevěného ukazovátka se používá laserový paprsek * děti mohou používat mobily také jako kalkulačku * před vyučováním a po něm mohou děti do učebny na internet * není zakázáno tetování a dokonce ani piercing * děti mohou odevzdávat referáty a úkoly napsané na počítači třeba na CD * při hodinách děti mohou pít