Naprosto skandální je úroveň bezpečnostních opatření, která nás mají chránit před útoky teroristů. Například do Úpravny vody na Želivce, která zásobuje pitnou vodou téměř třetinu hlavního města, se dostane každý. Reportérům Blesku se podařilo zcela bez problémů dostat do rozvodny, prostorů, kde se životodárná tekutina čistí, i na samotné řídicí středisko vodárny. "To těžko," nechápavě reagoval ředitel Oldřich Doležal na jediný dotaz, jak je možné, že do vodárny si lze vyrazit jen tak jako na procházku. Stačí málo a z vodovodů může do rodin téci místo čisté vody smrt! "Bakterie některých smrtelně nebezpečných látek už pak žádný filtr nezastaví," potvrdila šokující zjištění Nina Strnadová z Ústavu technologie vody Vysoké školy chemickotechnologické. Při vstupu do areálu vodárny, kde jsme se od 11.20 zcela nepozorováni pohybovali dobrou půlhodinu, nebylo potřeba překonat jedinou překážku. Želivka je od Prahy zřejmě tak daleko, že se jí zostřená bezpečnostní opatření netýkají. "Policie střeží všechny vytipované strategické objekty," opakují stále dokola jedinou frázi na policejním prezídiu. "Je normální, že vodárny se obvykle velmi dobře střeží. Proniknutí nebezpečných látek do vodovodní sítě je totiž v případě kontaminace zdroje poměrně jednoduché," varuje Nina Strnadová. Na Želivce je však všechno jinak! Naprosto klidně jsme obešli hlavní vchod a kolem podnikové sauny jsme se dostali až k brance tenisových kurtů otevřené dokořán. Zamčená nebyla ani vrátka spojující kurty s areálem samotné vodárny - to vše za pár minut. Dalších zhruba dvacet minut jsme se mohli v klidu procházet mezi technologickými budovami vodárny - úpravnou a filtrací. Do haly, kde probíhá samotné čištění vody, byla vrata také dokořán! I tady jsme si všechno mohli v klidu prohlédnout. Po více než dvaceti minutách procházení areálem, během nichž nás nezastavil jediný z kolemjdoucích zaměstnanců, aby se alespoň zeptal, koho hledáme, jsme se raději sami vydali k budově, kde sídlí vedení vodárny. Bez problémů jsme vstoupili do budovy a přes dvoje nezamčené dveře jsme se dostali do místnosti, která byla samotným velínem vodárny. Panel řídící veškerý chod vodárenského zařízení obsluhovala jediná žena. Ani tu ovšem nezajímalo, kdo jsme a co tu chceme. K řediteli závodu Oldřichu Doležalovi, k němuž jsme se z velína dostali, jsme měli jediný dotaz: Jak je možné, že se nám podařilo dostat se do areálu vodárny a nerušeně se tam procházet půl hodiny? "Vy jste se nikam nedostali, tohle je pouhá administrativní budova. S dalšími otázkami se obraťte na tiskové středisko Pražských vodovodů a kanalizací," odpověděl ředitel závodu. Na argument, že jsme předtím nerušeně procházeli budovami, kde se voda zpracovává, nám ředitel řekl jediné: "To těžko. Tam, kde by se mohlo něco stát, jsou zabezpečení. V odpoledních hodinách a v noci je všechno zabezpečeno." "Příště se ohlaste a rádi vám ukážeme celý provoz vodárny," dodal zřejmě se smyslem pro humor ředitel Doležal. S díky jsme odmítli, protože celý provoz jsme si prohlédli sami. "Tento případ je velice závažný a budeme muset zjistit, kdo za to nese odpovědnost," reagoval na vylíčení situace na Želivce mluvčí Policejního prezidia ČR Jiří Vokuš. "Zdroje pitné vody totiž spadají mezi objekty, kterým Policie ČR poskytuje zvýšený policejní dohled," dodal Vokuš.