Dva kohouti - prezident Václav Klaus a premiér Jiří Paroubek - jsou zase v sobě! Za všechno může návštěva ruského prezidenta Vladimíra Putina. Klaus Paroubkovi vyčetl, že ohrozil průběh jeho návštěvy. Na poslední chvíli totiž požadoval změnu programu. Chtěl být u toho, když se budou s Putinem podepisovat smlouvy. Dokonce prý Hradu vyhrožoval, že na setkání nepustí své ministry! Premiér opáčil, že Klaus zneužil situace pro politické cíle. Proč se první dva muži státu posekali právě o Putina? Politolog Bohumil Doležal si to vysvětluje tak: "Byla to prestižní záležitost. Klaus chtěl, aby návštěva proběhla v jeho režii." A Paroubkovi se to prý pochopitelně nelíbilo. "Zkoušejí, kam až mohou zajít. Chovají se jako dva kluci na pískovišti, co si čůrají na své hrady," zhodnotil to politolog Jiří Pehe.
Reakce Jiřího Paroubka na článek Blesku Pánové Pehe a Doležal ve svém společném článku v Blesku pod názvem "Jako kluci, co si čurají na své hrady" se vyjadřují jen k jevové stránce cesty prezidenta Vladimira Putina, kterou zajišťovala a organizačně nezvládla Kancelář prezidenta republiky. Cesta ruského prezidenta do Prahy se nekoná každý den, jde tedy o to ji maximálně využít k jednáním, která povedou k reálnému posílení spolupráce v oblasti hospodářské, politické, kulturní, vědecko-technické či např. v oblasti školství. Tíhu takových jednání nemůže v zásadě vést prezident, kterému podle Ústavy přísluší spíše symbolická role v české politice. Jestliže Kancelář prezidenta republiky do oficiálního programu návštěvy dala na setkání dvou šéfů exekutivy obou zemí, tj. ruského prezidenta a českého premiéra, pouhých 20 min., je to hrubá chyba za hranicí diletantismu. Jen velkorysostí ruské strany bylo možné prodloužit schůzku mezi ruským prezidentem a českým premiérem nad rámec programu o hodinu a dohodnout celou řadu velkých bilaterálních témat. V prvé řadě z ruské strany přišla nabídka na českou účast při využití ruských "petroeur", tedy části ze zhruba dvou set padesáti miliard EUR, které Rusko získalo v poslední době z prodeje své nafty a zemního plynu v důsledku navýšení cen. Dohodl jsem se s ruským prezidentem na tom, že čeští experti přijdou s návrhem na využití části těchto peněz např. ve vědeckovýzkumných, vzdělávacích či jiných projektech. Tyto návratné projekty budou posouzeny v Mezivládní komisi, která již byla dříve vytvořena oběma vládami a která velmi dobře funguje. Stejně tak si umím představit, že nabídneme např., aby se velké české stavební firmy ujaly výstavby ruské dálniční sítě a další dopravní infrastruktury. Velký prostor v Rusku existuje také pro dodávky českých zemědělských produktů či výrobků potravinářského průmyslu. Ukazují se možnosti ke spolupráci v oblasti jaderné energetiky, kde existuje prostor k exportu i importu jaderných technologií, což vyvolává potřebu v krátké době připravit memorandum obou vlád ke spolupráci v této oblasti. Celkově lze říci, že soustředěným úsilím českých vlád v posledních letech bylo dosaženo v minulém roce značného pokroku v růstu českého exportu do Ruska, když loni došlo k jeho meziročnímu navýšení o 46 procent. I denní tisk při hodnocení výsledku návštěvy prezidenta Putina musel ostatně konstatovat, že vlastní pracovní část jednání se uskutečnila až při jednání mezi prezidentem Putinem a mnou. Věřím, že Kancelář prezidenta republiky, bude-li příště plánovat nějakou zahraniční návštěvu prezidenta, který je současně šéfem výkonné moci dané země, již současné chyby nebude opakovat. To byl smysl mé korespondence s prezidentem republiky před návštěvou prezidenta Putina a na pracovnících kanceláře prezidenta leží plná zodpovědnost za zveřejnění všech dopisů mezi mnou a prezidentem republiky. To by ve svých důsledcích mohlo vést k narušení v současné době velmi dobrých českoruských vztahů.
