Nechce, aby jeho syn čekal na smrt ve špíně, nepořádku a v krajně nesterilním prostředí. Alespoň takovým se Jakubu Stejkozovi, jehož syn trpí nevyléčitelnou leukémií, zdá prostředí na onkologii v Motole. Odvezl ho proto domů, do Příbrami. "Je to tam naprosto otřesné. Hrozí zde neustálý přenos infekce. Nemocniční prostory nejsou vůbec sterilní. Oslabené dítě na onkologii může přitom zemřít i na rýmu. To není nemocnice, to je ústav na dožití," popisuje otřesený Jakub Stejkoza. Dvouletý Štěpánek trpí od narození rakovinou lymfatických žláz a uzlin. "Syn prošel před Vánocemi úspěšnou chemoterapií. Když jsem ho v lednu přivezl domů, tak nechodil, nemluvil ani nejedl. Měl horečky a těžké průjmy," popisuje otec Jakub. Tehdy byl poprvé rád, že odešli z nemocnice, kde na pokoji bez ventilace leží obvykle čtyři děti, rodiče si nemají kam sednout a sociální zařízení je v otřesném stavu. Začátkem února se Štěpánkův zdravotní stav úspěšně zlepšil. Za dvacet dní ale přišla další rána: odborníci museli konstatovat, že se rakovina u něj objevila znovu. "Lékaři nám poté nabídli jedinou dostupnou léčbu. Tou je chemoterapie a transplantace kostní dřeně. Na to, že by Štěpánek přežil, je minimální šance. Než bych ho nechal čekat na smrt v otřesném motolském prostředí, tak jsem ho vzal domů. Tady chodí a občas se i směje. Lékaři mu ale už dávají maximálně tři měsíce života," uzavírá nešťastný otec. Dětská část motolské nemocnice byla vystavěna v letech 1964 až 1977 a od té doby slouží bez obnovy. "Nyní je ve stavu totální havárie a funguje jen na moji osobní trestně-právní zodpovědnost," potvrzuje Miloslav Ludvík, ředitel motolské nemocnice. Podle něj by řešením byl čtyřmiliardový úvěr, který by nemocnice s pomocí státu splácela. Mluvčí ministerstva zdravotnictví Otakar Černý minulý týden uvedl, že tak velký úvěr může dostat nemocnice pouze po projednání v parlamentu.