"Nestačil jsem stůl uklidit. Je tu velký nepořádek," omlouval se Václav Klaus, když jsme za ním přijeli na Pražský hrad. Byli jsme zvědaví, jak vypadá takový psací stůl hlavy našeho státu. Porcelánové vejce, manžetové knoflíčky, busta TGM - to všechno se na něm najde. "Abych řekl pravdu, stůl uklízíme tak jednou za rok, před novoročním projevem," dodal prezident a ukazoval na stohy papírů. Jinak se stůl skvěl čistotou. Potom se Václav Klaus za svůj psací stůl konečně usadil a pravil: "Jsou to pro mě vzácné chvíle, když si tu mohu takhle sedět. Cítím se na chviličku svobodný, protože když chci, mohu vstát a vůbec se pohybovat, jak chci." To se prezidentovi prý stává zcela výjimečně. "Od rána mi tu proudí samé návštěvy a ke stolu se často ani nepřiblížím," říká prezident a začíná nám ukazovat "prezidentské" relikvie, které jsou na stole. Pero, které dostal od prezidenta Bushe, prášky proti malárii, které musí užívat i po svém návratu z Indie a ...svraštělou malou mandarinku od svého mluvčího Petra Hájka. "Tu Hájek vlastnoručně vypěstoval u sebe na Šumavě a přinesl mi ji. Když jsem si ale uvědomil, že ji pěstoval Hájek, řekl jsem si, že ji nesním a raději si ji tu ponechám jako zvláštní relikvii." Na stole byl přilepený i malý žlutý papírek, na kterém bylo rukou napsáno: Zákony k 27.10., 317x19x2. "Tak, 317 zákonů mi prošlo rukou, 19 jsem jich vrátil sněmovně a ke 2 jsem se nevyjádřil," vysvětloval nám prezident poznámku, které jsme absolutně nerozuměli.