Paní premiérová je velice osobitá, rozvážná, klidná a bohužel také uzavřená dáma. Než něco o sobě prozradí, pět minut nad tím přemýšlí. Bolelo ji, když se poukazovalo na to, že není ze všech nejkrásnější štíhlá dlouhonohá blondýna. To tedy skutečně není. Ale překládá z francouzštiny, maluje obrázky, miluje manžela, syna, psy, knížky a svůj klid, který teď ovšem už patří minulosti. * Jak jste si jako malá holčička představovala muže, se kterým budete jednou žít? Jako malá jsem si hrála s dětmi a neuvažovala jsem o budoucích partnerech. Když jsem byla větší, každý rok jsem měla jinou představu, podle toho, jaký šel třeba film a jaký v něm hrál herec. Později se mi třeba líbil zase jiný herec, pak jsme si to sdělovaly s kamarádkami. * Který herec vedl? Těch herců bylo hodně. Třeba Gabin, předtím Delon, Belmondo... * Na čem záleželo? Na vzhledu? Museli mít charisma. Nějakou sílu, odvahu, být jako rytíři, mít zajímavé vlastnosti. * Prvoplánoví krasavci, jako je Tom Cruise, vás neoslovují? Ne. Ti se mi vůbec nelíbí. Absolutně ne. * Na co ze svého afrického dětství vzpomínáte ráda? V Tunisu jsme žili dlouho. Ráda vzpomínám na možnost koupání v moři. A na tamní školství. Chodila jsem do francouzského lycea, byla jsem celý týden v internátě, v mezinárodní škole, tam jsme byli všichni spokojení, nic nám nechybělo. Ráda vzpomínám na učitele, na kamarády, co jsem tam měla. * Do Čech jste odjížděla až jako čtrnáctiletá. Bylo asi těžké opustit všechny ty kamarády... Těžké. Tady mi začínal nový život. * Prožila jste v Africe první lásku? Ne. Všechno to bylo jen platonické. Líbili se mi chytří a milí chlapci ze třídy. * Jaká jste byla žákyně? Vzorná holčička, nebo pěkné číslo? Spíš hodná. Žákyně normální, průměr. Samé jedničky nebyly. Matematika mi nešla, ale z francouzštiny a literatury jsem měla jedničku vždycky. Z těch ostatních předmětů taky. Anebo dvojku. * Vybavuje se vám do všech podrobností, jak jste se před sedmadvaceti lety seznámila s manželem? No to víte že jo. To vidím jako dnes. Byla jsem s kamarádkou ve Slovanském domě, byly jsme si tam sednout a popovídat, a manžel tam byl s kamarády z vysoké, oslavovali zkoušku. * Kdo si takzvaně začal? Bylo to spontánní. Byli jsme si sympatičtí od první chvíle, co jsme se viděli. * Ale někdo musel říct nějakou větu jako první. Tak to už bych musela hodně vzpomínat. Nevím. * Nepřipadáte si přece jen tak trochu v jeho stínu? Ne, nepřipadám si, naopak vyhovuje mi to. Jiří je úspěšný v práci, v tom, co dělá. A já jsem moc ráda, když se mu daří. * Ovšem teď se vám říká "paní premiérová", a to vás vlastně trochu vrhá do stínu manžela. Ne. Do stínu určitě ne. Já to vnímám jako novou životní zkušenost. Zůstávám stále stejná jako dřív. Oslovení mne přece nemůže změnit. * Koncem července budete mít narozeniny. Jak je oslavíte? My to slavíme doma v rodinném kruhu a pak to slavím s přáteli. Nic velkého. Buďto to bývá na chalupě při rožnění, příjemný večer si uděláme, anebo když zrovna nemáme možnost jet na chalupu, tak si tady zajdeme na dobré jídlo. Já nepiju alkohol vůbec, manžel si dá dvě deci vína. * Máte strach z přibývajících let? Ne. * Ale ženy ho většinou mívají. Mívají. Myslím si, že každá etapa má své kouzlo. Mám dost zájmů a známých. Nemám obavy z přibývajících roků. Cítím velký klid, jsem spokojená, že se nám podařilo dobře vychovat syna, studuje obor, který ho baví, současně pracuje, má velmi sympatickou dívku, to mě těší. Její rodiče jsou bezvadní. To všechno mi dělá radost. A manžel taky. * Skutečně si rozumíte se synovou dívkou? Ano. Je to moc sympatická dívka, šikovná, milá. Velmi dobře si spolu rozumíme. * Vymlouvala jste synovi někdy nějakou partnerku? Ne. To je Jiřího rozhodnutí. * Kdy vám bývá smutno? Nejvíc smutno je mi, když vidím nemocné děti. Někdy je mi trochu smutno, když třeba nevidím syna Jiřího celý den. To už se těším, že přijede. Nebo když je manžel dlouho pryč. Mám je oba moc ráda a život bez nich bych si už nedovedla představit. * Komu se svěřujete, když máte nějaké trápení? Manželovi, synovi, přátelům. * Proč o vás všichni říkají, že jste domácí typ? To bych taky ráda věděla. Já nevím, kde to vzniklo. Mám ráda rodinu, baví mě se o ně starat. Jestli kvůli tomu to vzniklo? Netuším. Že bych seděla doma, to rozhodně ne. * Kdy jste se naposled s manželem pohádali? My se nehádáme vůbec nikdy. Skutečně. V životě jsme neměli hádku. * Během dvaceti sedmi let jste na sebe nezvýšili hlas? Ne. Možná se to někomu bude zdát neuvěřitelné, ale opravdu ne. * V kolika letech jste začala kouřit? V osmnácti. * Budete se dál procházet po pražských ulicích se zapálenou cigaretou, anebo ustoupíte strážcům dobrých mravů, kteří říkají, že se to nedělá? Beru to tak, že nechci lidi obtěžovat. Třeba kdybychom tady večeřeli, samozřejmě kouřit nebudu, počkám, až všichni dojedí. Protože vím, že to není příjemné, ten kouř. Pak si zapálím, chci být ohleduplná k lidem. Na ulici, kde zrovna kolem mě nejsou lidé, které bych tím otravovala, není důvod, proč si nezapálit. * Zajímáte se o politiku doopravdy, nebo z povinnosti, jen kvůli manželovi? Doopravdy. Čtu noviny skoro všechny už dlouhou dobu. Chci být v obraze, mít si s lidmi o čem povídat, nebo i doma. Občas vím věci, které ani manžel nemá čas si přečíst. * Jaká jste máma? Možná se zeptejte syna, jaká jsem máma, ten to ví nejlíp. * Máte opravdovou kamarádku? Mám dvě skvělé kamarádky. * Opravdu se nepřestěhujete z paneláku ve Stodůlkách do premiérského sídla? Ne, nebudeme se stěhovat. Ve Stodůlkách nám to všem vyhovuje. * Sbírá něco manžel? Sbírá encyklopedie, Ottovy slovníky. * Co říkáte hlasům, které volají po tom, abyste byla pokud možno co nejkrásnější? Myslím, že je třeba se starat o důležitější věci. * Kterou francouzskou knihu byste ráda přeložila do češtiny? Bylo by jich samozřejmě víc. Detektivky nebo životopisy. Teď jsem si zrovna koupila životopis Jeana Gabina a Catherine Deneuve, tak to by mě zrovna bavilo překládat. * Prý vás nebaví vysedávání u kadeřníka a nakupování. Mě nebaví kadeřník, když to trvá dlouho. Říkám si, co by se za tu dobu dalo udělat užitečnější práce. Chodit po obchodech mě baví. Po všech. Oděvy, papírnictví, drogerie, jídlo... * Kdybyste si dlouho zkoušela šaty, byl by manžel trpělivý? Ano. Je velmi trpělivý a tolerantní. * A kdyby to trvalo hodinu? Vydržel by to. * Co na něm nejvíc obdivujete? Inteligenci, poctivost, pracovitost a houževnatost. * Musí být i klidný, když jste nikdy neměli jedinou hádku. Nevím, jaký je v práci. To je jiná situace než doma, protože tam řeší stovky problémů . * Má vůbec nějakou špatnou vlastnost? Jiří moc věří lidem. * Opravdu chystáte výstavu svých obrázků? Ano. Maluji přes dva roky. Jsou to třeba obrázky krajin, uliček v Paříži. Představuje to pro mne uvolnění, změnu, uspořádání myšlenek. * Jste žárlivá? Ne. K čemu by to bylo dobré?